HISTORIE

40 let tenisového oddílu TJ JISKRA Zruč nad Sázavou

PRVNÍ DVACETILETÍ ZRUČSKÉHO TENISU

Tenis se ve Zruči začal organizovaně hrát v roce 1952. Předtím - už v roce 1950 - hráli několikrát první zájemci o tento sport na hřišti původně sloužícím hokeji a košíkové. Hřiště a pískovým povrchem bylo vždy provizorně upravováno pro tenis.

V roce 1951 zahájilo několik nadšenců výstavbu čtyř tenisových dvorců rozšířením stávajícího hokejového hřiště u činžáků v ulici Dvouletky, oplocením třímetrovým pletivem a vybudováním kabiny s tím záměrem, aby toto hřiště v budoucnu sloužilo v zimě hokeji a v létě tenisu.

Za zakladatele tenisu ve Zruči je možno považovat nejobětavější brigádníky, kteří při výstavbě dvorců a klubovny odvedli největší kus práce. Zaslouží si, aby jejich jména byla zapsána zlatým písmem do kroniky zručného tenisu. Jsou to: Jan Krutílek, Vladimír Pojmon, Libor Pojmon, Josef Beneš, Karel Mácha a František Severa. Někteří z nich - bohužel - nejsou už mezi námi.

Od léta 1952 se na antukových dvorcích hrálo. V tu dobu patřila Zruč jako součást okresu Ledeč nad Sázavou do rámce Jihlavského kraje. Po organizační, sportovní i technické stránce byli zručským průkopníkům tenisu radami a pomocí velmi prospěšní mnozí zkušení funkcionáři, trenéři i hráči osvědčených tenisových oddílů v kraji - zejména tenisté z Jihlavy a Pelhřimova. V obou těchto městech patřil tenis k aktivním sportovním odvětvím, takže zájemci o rozvoj tenisu ve Zruči se měli kde poučit. Zaznamenání zaslouží např. František Rychetský, tehdejší předseda krajské sekce tenisu, Miloš Svojník, dlouholetý krajský přeborník (oba z Jihlavy) a dr. Egon Malát z Pelhřimova. Ti a další sportovci - přátelé nás zasvěcovali do tajů tenisové hry i tenisové diplomacie, jim a řadě dalších vděčíme za to, že zručský tenisový oddíl rázně vkročil hned při svém vzniku do tenisového dění v kraji a zaznamenal v krátkém čase takový vzestup, že si zajistil svojí činností i sportovní úrovní místo mezi čelnými oddíly kraje Jihlava.

Krátce po otevření dvorců byl ve Zruči uspořádán turnaj dospělých za účasti kvalitních hráčů z Jihlavy, takže zájemci o tenis ze Zruče a okolí měli možnost poprvé doma shlédnout, jak skutečný tenis má vypadat.

V roce 1953 jsme již přihlásili první závodní družstvo dospělých do krajské soutěže. Neměli jsme žádné hráčské zkušenosti a neočekávali jsme tedy zázračné výsledky. V době založení oddílu nebyl ve Zruči prakticky nikdo, kdo by v minulosti tenis hrál a byl s to něco předvést dalším adeptům této krásné hry. Snažili jsme se tento handicap nahradit, jak je to šlo.

Do této snahy zapadá například instrukční zájezd tenistů bývalého ÚDA Praha (pozdější Dukla), kteří na našich dvorcích uskutečnili vedle vlastní instruktáže i několik exhibičních utkání. Zájezdu se zúčastnili tehdejší vojáci i "vojáci": Jiří Javorský, Vladimír Kalous, Jaromír Bečka, Jiří Valta, dr. Žáčková, Vratislava Karmazínová - a jejich trenér Ota Mrákota. Zvučná jména, která ještě dnes v tenisu něco znamenají.

Snažili jsme se všemi silami udělat maximum pro zájem o tenis a jeho rozvoj. S odstupem času vyniká odvaha tehdejších funkcionářů našeho oddílu, kteří uspořádali ve dnech 5.-6. Září 1953 první ročník celostátního turnaje Posázaví. Nikdo z turnajového výboru nikdy předtím žádný tenisový turnaj neviděl, nikdo z nich na žádném turnaji nikdy nehrál - a přesto byla odvaha korunována kladným hodnocením této první významné tenisové akce našeho oddílu. Navíc - byla založena tradice celostátního tenisového turnaje v krásném přírodním prostředí českého venkova - mimo městské aglomerace, kde se dnes většinou tenis hraje.

V roce 1954 měli jsme již v soutěžích tři družstva dospělých, z toho jedno v krajském přeboru. Na historických prvních soupiskách závodních družstev figurují jména mužů Vondrus, Urválek, Němec, Severa, Beneš, Štěpánek, Bachr, Šimek, Kučera, Mácha, Kahánek - mezi ženami Škrabalová, Kahánková, Pajerová, Kučerová, Benešová, Kovaříková. Mezi žáky se začala objevovat jména Fiala, Dostál, Kahánek.

Stálá potřeba zdokonalování techniky i taktiky tenisové hry přivedla na naše dvorce v roce 1954 státního trenéra Semeráda, který zde uskutečnil celodenní instruktáž za značného zájmu všech našich hráčů a hráček.

Rok 1955 znamená další významný mezník v historii zručného tenisu: v soutěžích se objevuje první mládežnické družstvo - dorost v sestavě 2+1 - jmenovitě Ivo Fiala, Kamil Neužil a Lída Doubková. Pomáháme rozvoji tenisu v okrese Ledeč nad Sázavou (v tu dobu se zde hraje kromě Zruče ve Františkodole - s nezapomenutelným panem Zdeňkem Bártou v čele) a pořádáme okresní přebory dospělých (vyhrál Ivo Fiala nad Milanem Vondrusem, semifinalisté Severa, Němec).

Rok na to - 1956 - hrají soutěž už také naši žáci. Skončili na 4. místě v kraji. Do oddílu přišel z Ledče inž. Jiří Kulič, bývalý aktivní hráč, který byl pro oddíl vítaným přínosem - řadu sezón byl u nás prvním hráčem. Ing. Kulič se mimo jiné stal vítězem I. ročníku veteránského přeboru ČSR v Chrudimi.

V tu dobu měl už náš oddíl 77 členů. Zájem o tenis stále rostl, takže výbor oddílu se rozhodl rozšířit areál o pátý dvorec. Za pomoci buldozeru byly zahájeny zemní práce.

Získali jsme navíc volný prostor pro výstavbu přístřešku na mantinely hokejového oddílu, které byly během letního období vystaveny na volném prostranství celoroční nepohodě. Součinnost tenisového oddílu s oddílem hokejovým byla totiž od začátku činnosti tenisového oddílu nezbytná: naše antukové dvorce se staly v zimě (a stávají jak známo, dosud) základnou pro stříkání přírodního hokejového kluziště. Po skončení zimního období se odstraní mantinely a osvětlení tak, aby se na jaře včas mohlo začít s tenisem.

Že se takto musejí snést dva oddíly na jednom sportovišti, to už je osud zručského tenisu, ale i zručského hokeje, který si vždy osoboval na hřiště větší právo, jelikož "zde byl dřív". Budiž k tomu řečeno, že přes mnohé rozpory bylo vždy vše vyřízení hladce díky tomu, že mnozí funkcionáři tenisu i hokeje se navzájem tak říkajíc prolínají.

To s hřištěm zabraným košíkovou nastaly větší problémy:

Členové tenisového oddílu vydatně přispěli svou prací k vybudování samostatného basketbalového venkovního hřiště v prostoru, kde dnes stojí jesle pod I. dívčím internátem.

Soupiska žákovského družstva 1956 (krajský přebor - 4. místo):

Oldřich Šubrt - Leoš Fiala - Pavel Dostál - Jiří Vyhnal

Jarmila Severová - Helena Krutilová

Pro informaci, za jak skromných podmínek jsme pracovali, uvádíme poplatky vybírané oddílem za užívání dvorců v roce 1956:

Členové TJ Jiskra 1,-Kčs za hodinu, nečlenové TJ 1,50 Kč/hod.

Od členů tenisového oddílu se poplatek nevybírá. Stejné poplatky za půjčení rakety.

Pozoruhodnou událostí roku 1956 bylo meziokresní utkání Ledeč nad Sázavou - Jičín, které se uskutečnilo ve Zruči a odveta za mimořádně přátelských okolností v srdci Českého ráje ve dnech 14. a 15. Září s pěknou pěší vycházkou do Prachovských skal.

Z činnosti o roku 1957: v září zaznamenal zručský tenis největší úspěch: Leoš Fiala se stal krajským přeborníkem starších žáků jihlavského kraje! Helena Krutilová skončila v semifinále. Družstvo dospělých dosáhlo 3. místa v krajském přeboru.

Soupiska dospělých 1957:

Kulič - Severa - Šubrt J. - Němec - Neužil - Urválek - Beneš

Škrabalová - Kahánková - Kovaříková

Krajský tisk přináší zprávu nadepsanou "Zruč má nejlepší tenisový potěr":

Na dvorcích Spartaku Pelhřimov se hrál krajský přebor v tenisu žákovských družstev. Zvítězili žáci Jiskry Zruč, když dokázali porazit favorizovaný Pelhřimov A těsně 3:2. Stejným poměrem porazili i pelhřimovské béčko. Hrdinou přeboru byl zručný Leoš Fiala, který všechny své zápasy vyhrál.

Soupiska žáků 1957:

Fiala - Dostál - Beneš - Lohynský

Krutilová - Škrabalová

V roce 1957 pokračujeme v budování pátého dvorce - dokončen byl v roce 1958. Odpracovalo se na něm celkem dle archivní evidence přes 2 000 hodin. Nejobětavější brigádníci: Beneš - Severa - Ošek Fiala - Gruška - Němec - Olda Šubrt - Smutný.

Přemýšlet při práci se vyplácí: tenisový oddíl zajistil pro vybudování 5. Dvorce dovoz škváry z železničního depa Kolín po kolejích až ke kurtům: 14 vagónů škváry se vyložilo přímo na kolejích u našeho hřiště - bez potřeby další přepravy.

Ze sportovních úspěchů roku 1958: Pavla Škrabalová druhá na celostátním žebříčku mladších žákyň.

První mezinárodní tenisové utkání ve Zruči: Jihlavský kraj kontra reprezentační družstvo Číny! Za krajské družstvo nastoupili i dva zručští hráči - inž. Kulič a Severa.

O rok později - 1959: Severa vítězem okresního spartakiádního turnaje - poráží postupně Petra Šubrta 6:1, 6:2, Oška Fialu 6:1, 6:4, ve finále Ivo Fialu 6:4, 5:7, 7:5! (Pro úplnou spravedlnost: šestnáctiletý Ošek to na okresním přeboru v témž roce čtyřiačtyřicetiletému Severovi "odvedl": vyhrál 6:3, 2:6, 9:7.)

Největší úspěch dorostu: naše družstvo získalo poprvé v historii titul krajského přeborníka a hrálo se o postup do přeboru ČSR!

V krajském žebříčku má oddíl zařazeno již 14 hráčů.

Rok 1960: v oddíle se dále prosazuje mládež - přeborníky se v kategorii mužů stal dorostenec Leoš Fiala, v kategorii žen dokonce žákyně Pavla Škrabalová!

Rok 1960 znamenal zásah do organizační struktury celé společnosti tedy i sportu: kraj Jihlava byl - stejně jako okres Ledeč nad Sázavou - zrušen a Zruč - jako tehdy severozápadní výspa kraje i okresu - se stala součástí okresu Kutná Hora, jenž patří Středočeskému kraji. Neradi jsme se loučili se známými družstvy a hráči Jihlavského kraje, jehož podstatná část zůstala v lůně kraje Jihomoravského. Středočeský kraj je tenisově vyspělejší, počet aktivních oddílů je podstatně vyšší, stejně jako sportovní úroveň klubů i jednotlivců. Náš oddíl narazil na větší konkurenci.

Rok 1961: Leoš Fiala, 36. dorostenec republiky,

Pavla Škrabalová, 23. dorostenka ČSR,

Kamila Vaněčková, 5. Mladší žákyně ČSR

Středočeši začínají brát zručský tenis na vědomí. Žákovské družstvo skončilo mezi čtyřmi nejúspěšnějšími družstvy kraje, družstvo dorostu na 2. místě (ve finále prohrálo s Kladnem nejtěsnějším poměrem 5:6) a družstvo dospělých postoupilo z I. třídy do krajského přeboru. Navíc - Ošek Fiala se stal hned napoprvé krajským přeborníkem dorostu Středočeského kraje!

Velmi dobrých výsledků dosahuje i řada dalších hráčů zručského oddílu. Dorostenka Pavla Škrabalová se probojovala v krajském přeboru dorostenek do finále a na pardubické juniorce se dostala do šestnáctky. Žákyně Kamila Vaněčková a Iva Balounová se staly krajskými přebornicemi starších žákyň.

V roce 1962 patří tenisový oddíl mezi největší sportovní oddíly v jednotě: má 121 členů, z toho 57 žákovského věku.

Sestavy: družstvo dospělých:

Leoš Fiala - Ivo Fiala - Severa - Šubrt

Severová - Kovaříková - Krutilová

dorost:

Jurák - Lohynský - Fajkus - Mahdal - Novák K.

Pavla Škrabalová - Broňa Severová - Fialová

Pro popularizaci tenisu a podnícení zájmu o tento sport mezi zaměstnanci Sázavanu pořádá oddíl turnaj rekreačních hráčů, jehož se v roce 1962 zúčastnilo dvacet dva rekreantů. Ve finále na sebe narazili dva fotbalisté: Jan Kudrna porazil Jirku Vaněčka 6:4, 3:6, 6:4.

O zručském tenisu přináší středočeský krajský tisk již v roce 1962 pochvalné zprávy. Na otázku, kdo z tenistů má předpoklady dostat se mezi nejlepší sportovce kraje, odpovídá předseda tenisové sekce Ježek z Příbrami: "Leoš Fiala z Jiskry Zruč, mladý závodník, loňský dorostenecký přeborník kraje, letošní finalista krajského přeboru mužů. Je to skromný, svědomitý a pilný chlapec. Řídí se radami trenéra oddílu, věnuje pozornost nejen technické, ale i všeobecné přípravě. V tréninku běhá, skáče, cvičí s činkou. To vše mu pomohlo se prosadit v letošních soutěžích". A na otázku - kdo má největší zásluhu jako trenér o výchovu mládeže pokračuje: "František Severa z Jiskry Zruč - dlouholetý pracovník s mládeží a výborným výsledky. Ve Zruči posílili družstvo dospělých mladými závodníky a přesto se družstvo mládeže stalo finalistou krajského přeboru. Je to důkaz cílevědomé práce trenéra i ostatních pracovníků v oddíle, kde se neustále a soustavně starají o výchovu mládeže a doplňování všech závodních družstev vlastními odchovanci".

Úspěch roku 1963: Kamila Vaněčková podruhé krajskou přebornicí starších žákyň

Pavla Škrabalová na 21. místě celostátního žebříčku dorostenek

Leoš Fiala, 3. hráč krajského žebříčku mužů

Jarmila Severová, 10. hráčka krajského žebříčku žen

Šedesátá léta znamenají invazi zručských tenistů na čestná místa ve středočeských žebříčcích: v mladších žácích Iva Balounová figuruje na 1. místě, Ivo Novák je pátý - ve starších žákyních Kamila Vaněčková na prvém místě, v dorostenkách Pavla Škrabalová druhá, v ženách Jarmila Severová desátá - v mužích Ošek třetí, Ivo Fiala patnáctý - skoropadesátník Severa je třicátý šestý.

1964: Pavla Škrabalová se stává krajskou přebornicí dorostenek a je po zásluze na 1. místě krajského žebříčku.

O rok později - 1965 - zaznamenáváme další výrazné úspěchy: poprvé se stává náš hráč krajským přeborníkem v kategorii dospělých - Leoš Fiala! Dorostenka Kamila Vaněčková se probojovala až do finále krajského přeboru žen, je krajskou přebornicí dorostenek v singlu i deblu. Družstva dorostu i žactva skončila v krajských přeborech na druhém místě.

Oddíl se od svého počátku musel samozřejmě prokousávat řadou problémů. Jedním z nich je záležitost postihující všechny venkovské sportovní kluby. Talentovaná mládež odchází záhy do škol nebo učení mimo Zruč, po návratu není pro ně pracovní příležitost doma a odcházení za prací do větších měst, není zde dostatek bytů atd. K tomu patří samozřejmě také snaha sportovně nejkvalitnějších hráčů a hráček - uplatnit se v oddílech, kde je zaručen další sportovní růst. S tím vším musí venkovský oddíl počítat, s tím vším se musí vypořádat. A to je také problém, před kterým stojí vedení oddílu.

Odchází Pavla Škrabalová (studie - po přestupu do Slavoje Vyšehrad hrála II. ligu) - manželé ing. Ivo Fiala a Helena, roz. Krutilová (za zaměstnáním i bytem do Nového Města na Moravě), Petr Šubrt (ženitba i zaměstnání) - Leoš Fiala (Ostrava - možnost dalšího tenisového růstu v prvoligovém NHKG).

Je pochopitelné, že takové citelné ztráty ovlivnily sportovní úroveň našich družstev. Výbor oddílu vsadil na správnou kartu: zintenzivnil péči o další přicházející generaci. A tak už v roce 1966 se setkáváme s novými jmény nových mladých talentů. Krajskou přebornicí starších žákyň se stává Monika Vaněčková, krajským přeborníkem mladších žáků Vladimír Němec. V roce 1967 vítězí v krajském přeboru starších žákyň Jana Benešová, zatímco Kamila Vaněčková získává podruhé dorostenecký přebornický titul a v kategorii žen se jako dorostenka dostává až do finále.

Rok 1968 - bohatý na společenské dění v Československé republice - měl pochopitelně vliv i na dění v oblasti sportu. Bohužel - srpnové události způsobily, že nebyly např. dohrány soutěže mládeže (naše dvě žákovská družstva předtím vyhrála své skupiny a měla pokračovat v bojích o titul přeborníka kraje) a navíc - nemohli jsme uskutečnit 16. ročník celostátního turnaje Posázaví, jelikož to v tradičním zářijovém termínu bylo zcela vyloučeno. Přesto se můžeme pochlubit dalšími vavříny: Vladimír Němec se stal krajským přeborníkem starších žáků, Kája Mácha se probojoval do finále mladších žáků. Zdařilou akcí oddílu byla tenisová škola žactva, kterou v červenci 1968 oddíl uspořádal za vedení trenérů Leoše Fialy a Ivy Balounové. Školy se zúčastnilo 14 žáků a žákyň zručského oddílu.

V roce 1969 se zručský dorost stává podruhé v historii oddílu krajským přeborníkem. Zatímco poprvé tuto trofej vybojovalo v roce 1959 družstvo v sestavě L. Fiala - S. Kahánek - O. Šubrt - P. Dostál - J. Severová - H. Krutilová, o deset let později je následovala s týmž výsledkem nová mladá generace v sestavě: J. Krutil - M. Maršoun - Z. Šimek - V. Němec - H. Máchová - L. Chalupová.

Krajské žebříčky 1969:

Dorostenky: J. Benešová 4, I. Balounová 6, H. Máchová 7,

Starší žáci: V. Němec 1

Mladší žáci: K. Mácha 2

Celostátní žebříček starších žáků: Vladimír Němec 19

Hned v následujícím roce 1970 dorost svůj triumf zopakoval - potřetí získal titul přeborníka kraje, tentokrát v sestavě: Němec - Maršoun - Šimek - Kolouch - H. Máchová - Chalupová. V boji o titul přeborník ČSR prohrál náš dorost v Pardubicích s družstvem Ostravy, toto utkání - dodnes vzpomínané - má svoji nezapomenutelnou perličku v souboji Milana Koloucha s později slavným tenistou Pavlem Složilem.

Kamila Vaněčková byla v tomto roce již na 6. místě celostátního žebříčku žen - a to je zatím nejvyšší zařazení sportovce pocházejícího ze zručské tenisové líhně.

Oddílovým "hráčem roku" se v roce 1970 stal Vladimír Němec, který získal čtyři tituly okresního přeborníka: v dorostu ve dvouhře, ve čtyřhře s Mirkem Maršounem, ve smíšené čtyřhře s Laďkou Chalupovou a navíc vyhrál jako dorostenec i okresní přebor mužů.

Výroční zpráva z onoho roku, v níž jsou tyto údaje uvedeny, pokračuje v hodnocení Vladimíra: "Je to výsledek jeho píle a snahy něčemu se naučit. Tréninku se věnoval snad denně a sám. Je škoda, že se k němu nikdo další z naší mládeže nepřidal."

V roce 1971 jsme měli dvojí zastoupení v Pardubické juniorce - Laďku Chalupovou a Vláďu Němce. Na tenisové scéně se objevují další nová jména: Josef Schlixbier - semifinalista přeboru starších žáků v kraji, Libor Němec - finalista mladších žáků.

Rok na to - 1972 - odchází Vladimír Němec do Slavie Vysoké školy Praha a Laďku Chalupovou zařazuje výbor oddílu do družstva dospělých. Koloběh výměny tenisových garnitur se opakuje.

Družstvo dospělých přesto vítězí ve všech zápasech I. třídy a postupuje do krajského přeboru. Kahánek, Chalupová a Blašková-Severová všechna svá utkání vyhráli!

Elán a zdroj oddílu jsou nevyčerpatelné! Členové oddílu zajišťují v uvedených letech svépomocí rozšíření klubovny s vybudováním společenské místnosti a rozhlasové kabiny a úpravou sociálního zařízení. Klubovna je uvedena do stavu, ve kterém slouží svému účelu dalších dvacet let - až do letošního jubilejního roku.

Součástí historie zručského tenisu je éra celostátního turnaje Posázaví, jehož I. ročník byl pořádán v roce 1953. V době, kdy jsme dali základ této tradici, byli jsme vedeni snahou ukázat našim hráčům i sportovní veřejnosti tenis vyšší úrovně, než byli schopni předvést naši nejlepší hráči. Byla to dobrá myšlenka a záměr byl dokonale naplněn: každoroční turnaje přilákaly na naše dvorce vždy další zájemce o hraní i další lidi tvořící nezbytné sportovní obecenstvo. Navíc - pořádání takové celostátní akce nás nutilo předvést se v nejlepším světle po stránce organizační i po stránce reprezentace. Přípravy na turnaj předcházel vždy generální úklid dvorců a příslušenství, což prospělo jejich dalšímu celoročnímu provozu.

Turnaj nebyl nikdy finančním přínosem - naopak - úkolem funkcionářů bylo zajistit prostředky nezbytné pro zakoupení cen pro vítěze a úhradu alespoň jízdného a ubytování špičkovým hráčům, které jsme na turnaj chtěli dostat. Byla to tehdejší jakási snaha získat sponzory, jak by se tomu řeklo dnes. Tehdy se to odehrávalo na úrovni žádostí a suplik na vedení podniků o finanční podporu ve výši nějaké stovky, případně o získání vhodné ceny. K tomu ovšem patřily tenisové taneční večírky, které se těšily mimořádnému zájmu zúčastněných tenistů (jakož i dívek z internátů) a které přinesly oddílu při bezplatném asistování funkcionářů jakožto pořadatelů zase jakýs takýs finanční efekt.

Po sportovní stránce byly posázavské turnaje v počátečních letech až neuvěřitelně kvalitně obsazeny. Téměř každý rok se turnaje zúčastnil někdo z hráčů či hráček první desítky celostátního žebříčku, někdy jich u nás bylo dokonce několik.

Stačí nahlédnout do perfektního archivu tenisového oddílu z té doby a přečíst jména, jež mají dosud v tenisovém světě svůj zvuk: Jiří Barma, Pavel Korda (dnešní ústřední trenér ČSTS), Richard Schönborn (ústřední trenér německého tenisového svazu), Milan Široký, Pavel Benda, Miloš Konrád, Milan Nečas, Jan Kukal, Jiří Dobeš, Josef Papík, Jaroslav Vrba, René Mařík, Vladimír Zedník, Eugen Klimo, Karol Šafárik, bratří Krchové, bratří Ševčíkové, bratří Kurzové, Pavel Brejcha, Štěpán Koudelka, Jaroslav Kubec, Miloš Svojsík, Jan Jeřábek, Eduard Genža, Arnošt Klauber, František Sixta, František Pazdera, Svatopluk Stojan, Ota Mrákota, Antonín Bolardt, Arnošt Balát, Marian Laudin, Zdeněk Slížek, Stanislav Kuchovský, Antonín Šulc, Václav Klouda, Jan Svoboda, František Zlesák, z žen pak Eva Pilařová - Žiláková, Olga Gazdíková - Široká, Hana Brabencová, Jiřina Elgrová, Vlasta Holečková, Dana Goliánová, Bobina Petkovová, Vratislava Karmazínová, Jana Míková, Milena Startlová, Alena Palmeová, Jana Šonská - Pikorová, Lenka Rösslerová - Kodešová a další.

Turnajem celý náš oddíl několik týdnů před jeho konáním i po něm v pravém slova smyslu žil. Všem členům oddílu záleželo na tom, aby vše dobře dopadlo, abychom se úkolu zhostili se ctí.

Skutečnost, že Posázavský tenisový turnaj měl letos své čtyřicáté pokračování, svědčí o tom, že jeho tradice po celých 40 let existence oddílu žije!

Končí líčení historie prvních dvaceti let činnosti tenisového oddílu TJ Jiskra Zruč nad Sázavou.

Dříve než vstoupíme ve svém vyprávění do druhé dvacítky, je třeba se zmínit alespoň ve stručnosti o některých věcech, které se do chronologického sledu událostí jakoby nevešly.

Ze sportovní oblasti je to zejména zdůraznění funkce trenérů, bez nichž by oddíl nedosáhl současné úrovně. Tenis je totiž -jak je zasvěceným lidem známo - technicky velmi náročný sport. Ty tam jsou časy, že každý hrál tak, jak si sám zamanul, když vzal raketu poprvé do ruky. V tomto směru patří projev vděčnosti všem těm, kteří na sebe vzali funkci trenéra a v této funkci věnovali svůj volný čas, um i zkušenost ve prospěch dalších. V tomto směru je třeba vyzvednout zásluhy nestárnoucího Františka Severy. Při založení tenisového oddílu přijal v prvopočátku bez jakýchkoliv vlastních tenisových znalostí funkci trenéra oddílu. Léta předtím zastával velmi obětavě funkci vedoucího, trenéra a závodník lehkoatletického oddílu. Své poznatky z činnosti v lehké atletice dal k dispozici tenisu. Navíc získal záhy z vlastní iniciativy kvalifikaci trenéra III. třídy - a posléze i II. třídy tenisu. Má nespornou zásluhu na tenisové výchově všech bezprostředně následujících tenistů i na výchově další generace trenérů. Je radostným konstatováním, že Franta Severa do dnešního dne tenisovému dění ve Zruči na hřišti i mimo něj aktivně pomáhá a že sám dosud aktivně hraje. Nejen to - otec Severa dosahuje ve velmi dobře organizovaných veteránských tenisových soutěžích v rámci kraje, republiky i federálu vynikajících úspěchů a je trvale řadu let řazen mezi přední veterány celostátního žebříčku. Hraje, prosím, v kategorii tenistů starších 75 let!

Dalšími kvalifikovanými trenéry se stali Severovi odchovanci - jeho dcera Jarka Severová (dnes Blašková) a Leoš Fiala. Záhy začal nedostatek trenérů odstraňovat i osobně předseda oddílu Josef Beneš, který dbal zejména na soustavnost, pravidelnost a disciplínu v přípravě mladých tenistů. Všem jmenovaným budiž vzdán hold a dík za záslužnou práci, kterou ve prospěch zručského tenisu za léta svého působení odvedli. Pokud k tomu v současném období profesionalizace sportu (a tenisu zvlášť) připočteme, že všichni jmenovaní trenéři vykonávali tuto činnost zcela nezištně a zdarma, nechce se tomu dnes možná mnohým ani věřit.

Za zmínku nepochybně dále stojí, že v uvedeném období neměl tenisový oddíl ve Zruči ani placeného údržbáře dvorců, takže veškerá práce spojená s úpravou dvorců a ostatní činností byla prováděna členy oddílu bez úplaty. Amatérismus v pravém slova smyslu!

V závěru jsou uvedeni funkcionáři, kteří si zaslouží, aby jejich jména z historie zručského tenisu nevymizela. Jde o funkcionáře výboru oddílu. I když k obměnám v jeho složení docházelo, nejzákladnější kádr tenisových funkcionářů tvořili v prvním dvacetiletí existence oddílu tito lidé:

Josef Beneš - dlouholetý předseda oddílu

František Severa - Jarmila Škrabalová - Anna Vaněčková - Sylva Kahánková - Karel Mácha - dr. Vladimír Němec - Bohumír Kvapil - Jaroslav Zmeškal - Blanka Kovaříková - později Leoš Fiala - Jarka Severová.

Vedle nich funkcemi ve výboru prošli Miroslav Kučera, Milan Vondrus, Jiřina Pajerová, Jaroslav Šíma, Božena Šípková, Vladimír Bachr, Miloslav Vaněček, Alena Kučerová, Jaromír Urválek, ing. Ivo Fiala, Rudolf Gruška, Libor Pojmon, Kamil Neužil, Petr Šubrt, Antonín Fajkus, Josef Vašíček, Oldřich Šubrt, Jiří Vyhnal, Zdeněk Šimek, Jiří Krčmář, Stanislav Kahánek, Josef Schlixbier, Karel Chalupa, Josef Maršoun, Jaroslav Vašíček.

Jim všem - případně i těm, kteří snad nedopatřením z evidence unikli, budiž vzdán dík za zásluhy o založení a rozvoj tenisu v malebném Posázaví.

Zpracoval: JUDr. Vladimír Němec

DRUHÉ DVACETILETÍ ZRUČSKÉHO TENISU

Do sezóny 1973 vstoupil oddíl oslaben o hráče Němcovi (stěhování Praha), O. Šubrta, Josefa Schlixbiera (přestup do Vlašimi) a Z. Šimka, který se odstěhoval do Nového Města na Moravě a přestoupil do Žďasu Žďár nad Sázavou.

Rok byl velice úspěšný pro Laďku Chalupovou, která se probojovala na Pardubickou juniorku, vyhrála dvouhru žena na CT Posázaví (ve finále s J. Benešovou) a ve II. kole Crystal cupu sehrála vyrovnaný zápas s R. Maršíkovou (5:7, 3:6).

Družstvo dorostenců (K. Mácha, J. Kovařík, M. Pavelka, J. Rejthar, J. Schlixbier, I. Halaštová, A. Málková, D. Paráčková) zvítězilo v krajské soutěži a po roce opět postoupilo do KP.

Na Posázavském turnaji se dařilo deblové dvojici I. Novák - M. Horáček. Před první nasazené Kloudu s Králem postoupili do semifinále, kde podlehli pozdějším vítězům Wattersovi s Vrňákem.

Z prací na zvelebení areálu stojí za zmínku oprava pletiva a výzdoba čelní stěny klubovny malířem V. Červenkou.

V roce 1974 odešla L. Chalupová do Spartaku Přerov a Jaroslav Schlixbier do Vlašimi. Do "zeleného" přestoupili J. Blažek, M. Horáček a I. Novák.

Důkazem obliby čtyřher ve Zruči jsou jedno prvenství a dvě druhá místa v KP jednotlivců, na kterých se podílejí dvojice Chalupová - Pavlíková (Houšťka), A. Málková - Malý (Kolín) a Chalupová - Frolík (Kladno).

Na XXII. Ročník turnaje Posázaví se přihlásil rekordní počet 108 hráčů a čtyřiceti z nich musela být přihláška vrácena. Ve finále dvouhry mužů porazil J. Soukup Leoše Fialu, který se spolu s dalším našim odchovancem V. Němcem probojoval do finále debla. Dvouhru žen opět vyhrála L. Chalupová.

Žákovské družstvo V. Pěkný, M. Dvořák, K. Chalupa a V. Halaštová skončilo v krajském přeboru na druhém místě za celkem Poděbrad.

Na začátku roku 1975 byla zahájena přestavba pátého dvorce a byl dokončen nátěr pletiva (1 410 brigádnických hodin).

Žákovské družstvo už s J. Vaněčkem, V. Červeným a M. Andrýskovou skončilo v KP třetí. Velký výkonnostní skok zaznamenal pilně trénující Venca Červený, který, ač ještě věkem žák, vyhrál soutěž útěchy při přeborech oddílu jednotlivců.

Pro krajně nepříznivé počasí byly finálové zápasy dvouher na CT Posázaví Melka - Soukup a Chalupová - Benešová odloženy na příští rok.

Přestavba pátého dvorce je na počátku sezóny 1976 u konce, zdařila se i stavba nové cvičné zdi.

Do mistrovských bojů bylo poprvé přihlášeno i žákovské béčko, ve kterém své první zápasové zkušenosti získávali J. Beznoska, St. Šlechtický, L. Procházková a p. Vyhnalová ml.

Výbornou sezónu měl I. Šimek, který se probojoval do finále KP ml. Žactva ve dvouhře a postoupil na mistrovství České republiky do Pelhřimova.

Sparťan Jan Soukup porazil v dohrávce loňského finále turnaje Posázaví přerovského Melku a tímto třetím vítězstvím za sebou se stal definitivním držitelem putovního poháru. V dohrávce dvouhry žen byla úspěšná J. Benešová.

Výbor TJ Jiskra zakázal hrát v klubovně tenisového oddílu karetní hry.

V roce 1977 získali členové našeho oddílu rekordních 10 titulů okresních přeborníků - Ing. Novák, J. Blašková, Kahánek - Blažek, Blašková - Halaštová, Červený (žáci i dorost), Červený - Chalupa, Halatová, Halaštová - Tornová a P. Vyhnalová ml. Navíc se Václav Červený probojoval do mistrovství ČSSR žactva, které se konalo v Přerově.

Mezi sběrači míčků se při turnaji Posázaví objevují i M. Kolář, J. Outlý, Z. Procházková, I. Pěkná, L. Šlechtický, J. Blašková ml., J. Obhlídal a tři bratské dvojice - Červenkové, Kahánkové a Fialové.

Úpravu dvorců značně usnadnilo vybudování nových přívodů vody mezi kurty.

Začátkem roku 1978 skončil své působení v oddíle Miroslav Maršoun, který se přestěhoval do Žďáru nad Sázavou. Áčko dospělých (Novák, Vašíček, Kahánek, Mácha, Halaštová, Blašková a Málková) skončilo na 6. místě KP z deseti účastníků, béčko (Kovařík, Blažek, O. Šubrt, L. Obhlídalová) dokonce vyhrálo oblastní přebor a postoupilo do vyšší soutěže. V béčku žáků měli premiéru M. Vaněček, M. Pajer, R. Výborný, J. Šlejmar, V. Outlý a M. Šubrtová.

Ivo Šimek postoupil na mistrovství ČSSR ml. Žactva do Přerova a svou velmi dobrou sezónu završil účastí ve finále přeboru jednoty mužů, kde prohrál s K. Máchou.

V turnaji Posázaví se vůbec poprvé v historii nehrála soutěž mixů a byla nahrazena dámskou čtyřhrou. Prvními vítězkami se staly Nagyová se Svojsíkovou. Dvouhře mužů vévodila "zlatá ruka" Ivana Jankovského.

Na část sezóny 1979 se v prvním družstvu dospělých objevil "voják" Vladimír Němec a výrazně přispěl k úspěšnému boji o záchranu.

Dorost obsadil v sestavě Beznoska, Kolář, Vaněček, Šimek, Chalupa, Procházková, P. Šubrtová a Pěkná třetí místo v krajském přeboru.

Na osmi titulech okresních přeborníků pro náš oddíl se podíleli Ing. Novák, Novák - Mácha, V. Halaštová (2x), Málková - Obhlídalová, Červený, M. Pajer a P. Vyhnalová ml.

Svoji činnost zahájila tenisová přípravka pro nejmenší, kterou velmi odpovědně vl V. Červenka. Děti byly jeho způsobem výuky přímo nadšeny.

Jako každoročně se tisícovce brigádnických hodin více než polovinou podíleli J. Beneš a J. Pavlíček.

V roce 1980 mělo první družstvo dospělých sestoupit z KP. Situaci ale zachránila rezerva, která vyhrála oblastní přebor.

Žákovské družstvo (Pajer, M. Vaněček, Výborný, Obhlídal, Vyhnalová, M. Šubrtová) obsadilo zejména zásluhou výborných výsledků děvčat druhé místo v KP.

Dorostenci obhájili loňské třetí místo v KP.

Tréninkový proces v oddíle byl značně vylepšen výrobou nahrávacího stroje. Dokumentaci zapůjčil bývalý člen oddílu J. Vondrus, který působí v Dobříši.

Ve finále CT Posázaví se po dvou letech střetli I. Jankovský a A. Matzenauer.

Každoroční problémy s nedostatečnou zimní přípravou vyústily v roce 1981 společně s problémy se sestavou (Blažek - vojenské cvičení, Málková - svatba, Němcová - mateřská dovolená, Novák - nemoc, Obhlídalová - zranění) sestup áčka dospělých z krajského přeboru. Za aktivní přístup k mistrovským bojům je nutno pochválit J. Blaškovou st., která ač už se aktivní činnosti chtěla vzdát, ochotně nastoupila ke všem zápasům a odváděla spolehlivé výkony.

Béčko žáků hrálo již druhý rok pod vedením F. Velety v sestavě J. Dřevínek, M. a J. Veletovi, L. Dufek, R. Kristín a P. Koblihová sdružený okresní přebor. Je velká škoda, že v současné době se nikdo z nich již aktivně tenisu nevěnuje.

Turnaj Posázaví byl poznamenán neúčastí řady přihlášených ligových hráčů. Z vítězství se radovali Čapek (I. ČLTK Praha) a Fukárková (SP. Přerov).

Díky dohodě s výborem oddílu házené byla jarní příprava roku 1982 valepšena možností tréninku na asfaltovém hřišti. Vše bylo podřízeno snaze o návrat prvního družstva dospělých mezi krajskou elitu. Dvě těsné prohry 5:6 s Kolínem a Vlašimí však náš celek odsoudily na nepostupové druhé místo.

Úspěšnější bylo béčko dospělých, které v sestavě Blažek, Červený, Šubrt, Tlach, Šimek a P. Šubrtová vyhrálo SOP II. třídy.

Semifinále OP mužů bylo záležitostí pouze našich hráčů. Beznoska zdolal Šimka a Kovařík MVDr. Máchu. Ve finále zvítězil Beznoska nad Kovaříkem 4:6, 6:1, 6:3. Ve finále dvouhry žen prohrála M. Šubrtová s naší pozdější hráčkou M. Tobolovou z Kutné Hory 4:6, 1:6.

Turnaje Posázaví se poprvé zúčastnil náš pozdější daviscupový reprezentant Milan Šrejber. V pohledném finálovém zápase zdolal prostějovského P. Mariňáka 6:3, 6:4, 3:6, 7:5.

V 10. ročníku turnaje neregistrovaných hráčů dominovali K. Chalupa, J. Vrána a deblová dvojice Zajíček - Korel.

Celkem 11 vítězných střetnutí v SOP a kvalifikacích muselo sehrát naše první družstvo dospělých, ve kterém se prostřídali v roce 1983 Beznoska, Šimek, Kovařík, Mácha, Novák, Červený, P. Šubrtová, Němcová a P. Vlčková ml., než se dopracovalo ke svému cíli, opětovnému postupu do KP. Radost z postupu áčka poněkud kalilo zklamání z výkonů žáků, kteří sestoupili z KP. Návrat se jim podařil až po dlouhých čtyřech letech.

Milan Šrejber obhájil své loňské prvenství v turnaji Posázaví. Startovalo 40 hráčů a 20 hráček.

Pěkných úspěchů dosáhl v této sezóně F. Severa, který vyhrál Středočeský pohár veteránů a v celostátní soutěži VCV o Pohár Sportturistu skončil pátý.

Jako nováček KP skončilo naše první družstvo dospělých vedené MVDr. Máchou v roce 1984 na 9. místě z 12 účastníků.

Áčku žáků (J. a M. Veletovi, F. Koubský a P. Janáková) překazili postup do KP až v kvalifikaci hráči Kolína.

Na soupisce žákovského béčka se objevili noví nadějní hráči Z. Seidl, M. Dragoun, P. a L. Pěkná, Petra Janáková a A. Slezáková.

Sestup družstva dorostu v KP jen potvrdil výkonnostní pokles zručského mládežnického tenisu.

Tituly okresních přeborníků patřily I. Šimkovi, M. Šubrtové (ženy i dorostenky), bratrům Veletovým a dvojici Šimek - Kovařík.

Účast hráčů na turnaji Posázaví ovlivnila termínová kolize se soutěžemi národních lig. Na našich dvorcích se však představila reprezentantka Regina Maršíková.

V roce 1985 se áčko dospělých zachránilo v KP až doslova v hodině dvanácté. Po jarních prohrách a jen jedné výhře museli naši hráči hrát náročnou podzimní kvalifikaci o udržení. O záchraně rozhodla výhra 8:3 v posledním zápase v Kladně s Kablem "C".

Béčko dospělých si vedlo úspěšně v nově zřízené krajské soutěži, kde obsadilo pěkné 3. místo, když se opíralo zejména o výkony K. Máchy, J. Blažka a P. a O. Šubrtových.

I v této sezóně se na soupisce druhého žákovského družstva objevila nová jména: E. Čula, D. Pacal, Z. Kolouch, L. Obhlídalová ml.

Zlatým písmem zůstane navždy v historii oddílu zapsán XXXIII. Ročník turnaje Posázaví. Zúčastnilo se jej totiž 60 hráčů a 30 hráček, z nichž více než polovina byla klasifikována na celostátních žebříčcích. Turnaj byl zařazen do bodové kategorie 12 (pro zajímavost mistrovství republiky v témže roce mělo kategorii 13).

Potřetí během 4 let vyhrál M. Šrejber, tentokrát ve finále s L. Trávníčkem, pozdějším trenérem H. Sukové.

I ve finále dvouhry že dominovala pozdější reprezentantka Jana Pospíšilová z Přerova. Soutěž čtyřher vyhrály dvojice Trávníček - Jankovský a Noháčová - Součková. Kromě výše jmenovaných mohli diváci zhlédnout několik hráčů, kteří jsou dnes zařazeni na žebříčcích ATF - R. Vogela, J. Bulanta, V. Flégla, L. Němečka a P. Langrovou.

V závěru sezóny byl uspořádán první ročník Handicapového turnaje, který se stal v pozdějších letech oblíbenou tečkou za každou sezónou.

Sezóna 1986 proběhla ve znamení úspěchů mládežnických družstev. Hráči Seidl, J. Veleta, M. Dragoun a A. Slezáková nejen že vyhráli SOP žactva, ale tvořili i základ družstva dorostu, které rovněž postoupilo do KP.

Hráčům áčka dospělých se nepodařilo nahradit I. Šimka, který před sezónou odešel do SP Praha a výsledkem byl sestup do krajské soutěže.

Turnaj Posázaví měl jen nepatrně nižší úroveň než loňský ročník (kat. 11, účast 38+21). Dvouhry vyhráli I. Paštika (Přerov) a I. Jankovská (Baník Ostrava).

V závěru sezóny se z výkonu základní vojenské služby vrátili J. Beznoska a ing. L. Fiala, který k nám přestoupil z Baníku Tišnov.

Sezóna 1987 byla pro náš oddíl jednou z nejhorších v historii, zejména co se týče výsledků mistrovských soutěží družstev.

Áčko žáků i dorost sestoupily z KP, béčko dospělých z KS, béčko žáků sehrálo v OP pouze tři zápasy, okresní soutěž, do které jsme přihlásili céčko dospělých, se zcela rozpadla. Navíc posílené první družstvo dospělých (Fiala, Beznoska, Schlixbier, J. Vaněček, M. Šubrtová, L. Obhlídalová a P. Vlčková) zbytečně prohrálo hned v úvodu soutěže v Českém Brodě a bylo po postupových nadějích.

Jediným úspěchem tohoto roku je čtvrtfinálové umístění Z. Seidla na KP starších žáků a jeho postup do Pelhřimova na mistrovství České republiky.

Začátkem července jsme uspořádali vydařený ročník krajského turnaje mužů, který vyhrál P. Houdek z Houšťky.

Totálním neúspěchem skončil XXXV. ročník turnaje Posázaví, kterého se zúčastnilo pouhých 19 hráčů a ani jedna hráčka. Důvodů bylo zřejmě více. Vzhledem k posunu termínů NTL se změnil datum konání turnaje a někteří hráči se jistě lekli i velké konkurence, která se na našich dvorcích sešla v uplynulých letech.

V handicapovém turnaji zvítězil stejně jako v loňském roce I. Šimek, turnaj neregistrovaných vyhráli P. Jelínek, V. Flekal a debl Hamáček - Černohlávek.

V roce 1988 byla provedena oprava zídky za kurtem č. 4 a byly vybudovány odpadní rošty, které mají neocenitelný význam zejména v jarních měsících a při deštivém počasí.

Béčko dospělých (Novák, Kovařík, Mácha, Z. Seidl, Červený, Blažek, Obhlídalová, P. Šubrtová) vyhrálo sdružený okresní přebor a postoupilo do KS, áčku nevyšel ani druhý pokus o návrat do krajského přeboru.

Posázavský turnaj byl opět poznamenán slabou hráčskou účastí - hrálo pouze 20 hráčů. Z našich hráčů se probojoval Beznoska do semifinále dvouhry a Fiala s V. Němcem do finále čtyřhry.

Z nových akcí stojí za zmínku uspořádání prvního ročníku turnaje staršího žactva.

V roce 1989 se konečně podařilo áčku dospělých vyhrát krajskou soutěž a v památném kvalifikačním zápase zvítězit na horké půdě RZ Dobříš 5:4. Na postupu do KP se podíleli Beznoska, Fiala, Schlixbier, Vaněček, Seidl, Němcová a Šubrtová - Fialová.

Áčko žáků hrálo v sestavě Sivulka, Bezděk, Michalíček, H. Vlčková a L. Obhlídalová. Svou první závodní sezónu absolvovali v žákovském béčku bratři Blažkové, Mavrodiev, Sixta, L. Slezáková, Hortová a Kolouchová.

Ve třetím ročníku krajského turnaje mužů zvítězil J. Jašek (Spoje Praha), který společně s naším L. Fialou vyhrál i čtyřhru.

Vzhledem k tomu, že nám vyrůstala početná generace mladších žáků, rozhodl se výbor oddílu uspořádat i turnaj mladšího žactva. Lucie Slezáková se probojovala do finále dvouhry a M. Blažek do finále čtyřhry.

Po dvou hubených letech měl solidní úroveň i turnaj Posázaví, kterého se zúčastnilo 32 hráčů. Ve finále porazil Válek z Dukly Karlín svého oddílového kolegu Jandu.

Sezóna byla úspěšná i pro veterána F. Severu, který opět vyhrál Středočeský pohár a v celostátní soutěži skončil pátý.

Vydařenou tečkou za dobrou sezónou byl handicapový turnaj dvojic, který vyhráli P. Grivalský s P. Sivulkou.

Ke kuriózní situaci došlo v samotném závěru roku. Současně s veřejným bruslením na kluzišti hráli na dvorci č. 5 tréninkové utkání bratři Blažkové.

V sezóně 1990 se na opětovné účinkování v krajském přeboru naše družstvo výrazně posílilo o Pavlínu Tobolovou, která k nám přestoupila z Kutné Hory a byla velmi platnou členkou družstva. Po 4 vítězstvích a třech prohrách skončilo nakonec naše družstvo jako nováček soutěže na pěkném čtvrtém místě.

Dařilo se i druhému družstvu dospělých, které v sestavě J. Vaněček, Ing. Novák, J. Kovařík, M. Michalíček a L. Obhlídalová vyhrálo SOP a postoupilo do KS.

Svojí skupinu SOP vyhráli i dorostenci (P. Sivulka, Z. Kolouch, P. Šperger, M. Michalíček, Z. Seidl, R. Domanský, H. Vlčková a L. Obhlídalová), v kvalifikaci o postup do KP však podlehli béčku Agra Kolín 2:7.

Na okresních přeborech jednotlivců získali hráči 7 prvních, 5 druhých a 10 třetích míst, což jen potvrdilo dominantní postavení našeho oddílu na okrese.

Při KT ml. Žactva na našich dvorcích se našim hráčům ve dvouhrách nedařilo, ale L. Slezáková společně s kutnohorskou D. Matouškovou vyhrály čtyřhru a Z. Blažek s Čížem (Armabeton Praha) skončili druzí.

Ve finále krajského turnaje mužů prohrál Seidl s kladenským Doležalem, ale společně s Beznoskou vyhráli čtyřhru.

Turnaj Posázaví byl opět početně slabší, ale přesto diváci viděli několik velmi hezkých utkání. Ve finálovém souboji dvou hráčů Mila Olomouc porazil P. Trčala D. Trčku 2:0 a oba společně vyhráli čtyřhru, když porazili L. Fialu s kladenským L. Sembdnerem.

Nového břízolitového kabátu se v tomto roce dočkala oddílová kabina a podařilo se dokončit i nátěr pletiva.

Jaro 1991 je zasvěceno rozsáhlé rekonstrukci sociálního zařízení kabin, na které se podílejí téměř všichni členové oddílu, rozhodující úlohu ale sehrál osobně předseda oddílu J. Blažek.

V krajském přeboru dospělých bojovalo první družstvo o 3. Místo, které by znamenalo přímý postup do divize. Nakonec naši hráči skončili pouhým rozdílem bodů ve vzájemných střetnutí těsně čtvrtí. Kladenská Kablovka "B" měla však značné problémy s odlivem hráčů do zahraničí, své postupové místo nám po vzájemné dohodě přenechala.

Dařilo se i družstvu žáků, které v sestavě Jan Chejlava, Zdeněk a Mirek Blažkovi a Lucka Slezáková vyhrálo suverénně svou skupinu krajské soutěže a zaslouženě postoupilo do přeboru.

Solidní úroveň měl XXXIX. ročník turnaje Posázaví, možná i díky sponzorské firmě ADAPT (výrobce tenisových míčků). Ve velmi pěkném dramatickém finále dvouhry mužů porazil olomoucký Pavel Trčala jen těsně veterán R. Čížka z LTC Pardubice 2:1 na sety. Čtyřhru vyhrála dvojice Slavie Hradec Králové P. Mikšovský - R. Šoltys.

Na vzestupu je i rekreační tenis. V nově vzniklé dlouhodobé soutěži družstev neregistrovaných hráčů zvítězilo ve finále družstvo Ledče nad Sázavou (Flekal, Venclík) nad naší trojicí KGB (Keltner, Grivalský, Bouma) jen těsně 2:1.

Sezóna 1992 je tak trochu historická. Do mistrovských bojů přihlašujeme poprvé v historii oddílu 7 družstev (3 dospělých, dorost a 3 žákovská), áčko dospělých hraje republikovou soutěž, pořádáme již 40. ročník turnaje Posázaví, na podzim se chystá velké setkání bývalých hráčů a funkcionářů, dvacetiny slaví turnaj neregistrovaných.

Do divize jsme nastoupili posíleni o Vítka Piskače z Kutné Hory, který byl nakonec naším nejúspěšnějším hráčem, a tři studentky I. československého tenisového gymnázia v Brandýse nad Labem - Eriku Svobodovou z Poděbrad, Evu Prskavcovou z Prahy a Martinu Líčeníkovou z Valašského Meziříčí. Kromě těchto čtyř hostujících hráčů byli v sestavě J. Beznoska, Z. Seidl, I. Šimek, H. Vlčková a hrající kapitál L. Fiala.

Dvě vítězství na domácí půdě s TK Ústí nad Orlicí 5:4 a LTC Mladá Boleslav "B" 6:3 znamenala 3. Místo a záchranu v soutěži. Skupinu vyhrálo bez problémů družstvo TK Pernštýn Pardubice, které na našich dvorcích zvítězilo nejtěsnějším rozdílem 5:4.

Druhá dvě družstva dospělých (Schlixbier, Vaněček, Kovařík, Novák, Pacal, Výborný, L. Obhlídalová ml., H. Vlčková a P. Vlčková) si vedla úspěšně v krajské soutěži i sdruženém okresním přeboru.

Áčko žáků v základní sestavě bratři Blažkové, J. Foltýn, J. Moravec, L. Slezáková a K. Pánková bojovalo v krajském přeboru Kontumační prohra v Brandýse zaviněná přehlédnutou změnou v rozpisu soutěže, však znamenala při snižování počtu účastníků KP opětovný sestup o třídu níže.

B družstvo žáků, ze které nastupovali nejčastěji D. Kadlec, D. Janata, J. Mavrodiev, K. Hortová a L. Lhotková skončilo v krajské soutěži na 5. místě a zachránilo se.

Ve sdruženém okresním přeboru žactva v našem nově vzniklém céčku získávali své první zápasové zkušenosti M. Kadlec, Vl. Bouma a M. Pospíšilová.

Družstvo dorostu bylo s výjimkou J. Chejlavy tvořeno hráči žákovského áčka a skončilo až na třetím místě své skupiny SOP.

V sestavách "B" a "C" družstev docházelo vzhledem k benevolenci nového soutěžního řádu ke značným přesunům a družstva byla mnohdy posilována hráči prvních družstev.

Po mnoha letech jsme na našich dvorcích pořádali krajské přebory jednotlivců - tentokráte mladšího žactva.

David Kadlec překvapil svým postupem do čtvrtfinále dvouhry a Kristýna Pánková se společně se svojí čáslavskou jmenovkyní Vladěnou staly krajskými přebornicemi ve čtyřhře.

Všestrannost využití areálu oddílu se potvrdila začátkem července, kdy se na našich dvorcích hrála jedna ze skupin velkého mezinárodního turnaje v házené juniorů.

Jubilejní XXXX. Ročník turnaje Posázaví byl letos zařazen společně s turnaji ve Vlašimi a Ledči nad Sázavou do okruhu ADAPT Tour 92.

V konkurenci čtyřiceti převážně mladších hráčů se prosadil D. Maršík (I. ČLTK Praha), který ve finále porazil F. Brücknera (Sp. Jihlava) 7:6, 2:6, 6:3.

Na našich dvorcích se koncem srpna konal i finálový turnaj okruhu AT 92. Ve finále dvouhry porazil I. Průša (Sp. Pelhřimov) F. Brücknera 6:2, 4:6, 6:3 a zajistil si tak druhé místo celkového pořadí, právě za poraženým finalistou. Vítězstvím ve čtyřhře spolu se Z. Seidlem se L. Fiala posunul na celkové třetí místo okruhu. Z. Seidl skončil celkově sedmý a Piskač dvanáctý. Celý okruh se hrál s míči zručské firmy Adapt a byly s nimi mnohem lepší zkušenosti než v roce loňském.

To, že náš tenisový oddíl patři a patří mezi nejpočetnější a nejagilnější oddíly TJ Jiskra Zruč nad Sázavou a že se svými nejen sportovními výsledky řadí mezi přední tenisové kluby Středočeského kraje, je výsledkem zejmén ačasově náročné, tvrdé a zcela dobrovolné práce všech jeho funkcionářů po celou dobu existence oddílu.

Nelze nevzpomenout především na dlouholetého předsedu oddílu pana J. Beneše, který svou funkci precizně plnil až do jara 1979.

Po něm krátkodobě "předsedoval" V. Červenka a nyní již více než 10 let řídí chod oddílu Jaromír Blažek.

Mravenčí práce jednatele vykonával až do poslední chvíle Jirka Vyhnal, který nečekaně zemřel na jaře 1977. Na něj navázal stejně zodpovědný Jarek Vašíček, i on však naše řady předčasně opustil v září roku 1979. Od následujícího roku až doposud je jednatelem oddílu Jindra Kovařík.

Ne vždy příznivou finanční situaci oddílu pečlivě střežila s osobitou precizností až do svého odchodu do Slavonic v roce 1978 paní Anna Vaněčková. Nahradila ji stejně důkladná a svědomitá Lída Obhlídalová, která ve funkci pokladnice oddílu vydržela dlouhých 12 let. V současné době "drží kasu" Draha Veletová. Neocenitelná i pro dnešní generaci zůstává práce dlouholetého hospodáře oddílu pana Jana Pavlíčka.

Velmi aktivně se do činnosti výboru oddílu zapojoval pan Karel Chalupa. Dlouhé roky dělal vedoucího mládežnických družstev. Pro oddíl je velká škoda, že v únoru roku 1978 tragicky zahynul.

Z dalších bývalých funkcionářů jmenujme ze 70. Let dnes již zesnulého Josefa Maršouna, Jarmilu Škrabalovou, Josefa Vašíčka a Stanislava Tlacha. V osmdesátých letech ve výboru oddílu pracovali Karel Mácha st., Oldřich Šubrt, František Severa, MVDr. Rudolf Halašta, Ladislav Pajer, MVDr. Karel Mácha, Zdeněk Pacal, Milan Kolouch a mnozí další.

V dnešní době se oddíl potýká s absolutním nedostatem zkušených funkcionářů a výbor tvoří kromě tří dříve jmenovaných aktivní hráči Josef Schlixbier, Jar. Beznoska, Leoš Fiala, Fratišek Šmíd, Petr Grivalský a Vladimír Bouma.

Sportovní i organizační činnost oddílu byla v uplynulých letech velmi bohatá. Ve stručném dějinném přehledu jistě chybí některá jména, neobjevuje se celá řada výsledků okresních i krajských přeborů, turnajů, mistrovských i přátelských zápasů. Nejsou zachyceny ani tisícovky brigádnických hodin odpracovaných našimi členy při údržbě areálu a při jiných veřejně prospěšných akcích.

Vypracoval: Jindřich Kovařík

Ing. Leoš Fiala

ZE VZPOMÍNEK BÝVALÝCH I SOUČASNÝCH ČLENŮ ODDÍLU

Vzpomínky Kamily Vaněčkové - Gepperth

(zatím nejúspěšnější zručské hráčky všech dob)

Když jsem vlastně začala tenis hrát, nemohu dnes s určitostí říct. Každopádně to bylo velice brzy. Moji rodiče totiž patřili k těm nadšenců , kteří tenisové kurty ve Zruči pomáhali postavit (jedna z mých raných vzpomínek na dětství: sedím na kolečku se škvárou a někdo mě někam veze). Dalším důvodem bylo, že tenisové dvorce ležely přímo pod balkonem našeho bytu.

Začínala jsem hrát s maminčinou dřevěnou artiskou. Byla v rámu prasklá a jelikož asi někde zůstala ležet na dešti, byla i zkroucená. Přesto jsem s ní neúnavně hrála jako ostatní děti ze Zruče na betonové stěně, později i na dvorci. Když mi bylo asi 8-9 let, přišla i do Zruče nová móda - pálkový tenis. Oddíl zakoupil pálky, na ploše u stěn se nalajnovaly malé dvorce a začalo se hrát. Dlouho jsem však u pálky nezůstala. Bylo mi asi 10 let, když jsem hrála v Pelhřimově svůj první turnaj - žákovské mistrovství republiky.

Hned v prvním kole jsem prohrála s tehdejší jedničkou - Milenou Startlovou 0:6, 0:6. Po zápase jsem hrozně brečela a pan dr. Startl - tehdy uznávaný pražský trenér - mě chlácholil. (Mimochodem - pan Startl byl prvním trenérem a objevitelem rodilého Čecha Jakuba Hlaska, t.č. reprezentanta Švýcarska). Následovaly další turnaje, přebory oddílu, okresu, kraje, republiky, první nominace do reprezentace, po maturitě studium v Praze a přestup do Prahy nejdříve do tenisového klubu na Štvanici, potom do Slávie Vysoké školy. Poznala jsem tam hodně nových lidí, dobrých i špatných přátel, dobrých i špatných tenistů, dobrých i špatných trenérů. Trénink tam byl optimální, dobří tenisoví partneři po ruce, o míče a výplety nikdy nouze. Člověk musel mít úspěchy a musel se - jako všude - sám prokousávat. Byla to hezká doba a nechtěla bych ji ze svého života vymazat. Nikdy jsem přitom nezapomněla na své tenisové začátky ve Zruči.

Právě teď na podzim to bude 20 let, co žiji v Bavorsku. Několik let jsem hrála závodně za Mnichov, potom jsme byli 11 let členy tenisového klubu v Peterhausenu, teď hrají mé děti i já za tenisový klub, v okresním městě v Pfaffenhofenu. Je to už šestý tenisový klub, v němž jsem členem, mám tedy dobrou možnost srovnávat. V každém klubu jsem se cítila dobře. Všude jsme získali přátele, se kterými jsem dodnes v kontaktu a se kterými nás pojí sportovní i jiné zážitky. Nikde jsem však nenašla astmosféru, která vládla ve zručském tenisovém oddíle: sportovní nadšení, soudržnost, obětavost a samozřejmost, se kterou se přistupovalo ke každé záležitosti. Nikde jsem nepotkala dobrovolné neplacené trenéry, jako byl například otec Severa, Jarka Severová (provdaná Blašková), předseda oddílu pan Beneš - kteří s námi - dětmi dvakrát v týdnu hráli. Ráda vzpomínám na své tréninkové partnery v juniorském věku - Oška Fialu, se kterým jsme několik let trénovali ráno před školou, na Staňu Kahánka, Petra Šubrta, Honzu Juráka a další. Když jsem v 15 letech poprvé oficiálně porazila svou bývalou trenérku Jarku Severovou, schovala jsem si zápis rozhodčího - mám jej dodnes. S otcem Severou jsme vybojovali nejeden dlouhý zápas. Jeho jistota, houževnatost a běžecké kvality mi dělaly problémy. Taktické rady a poznámky dr. Němce, dlouholetého předsedy Josefa Beneše, inž. Ivo Fialy či. dr. Jiřího Šubrta mají dodnes nejen pro mne tenisovou platnost.

Zručský posázavský turnaj byl pro nás - děti vždy velkou atrakcí. Vždy jsme viděly, jak by se měl dobrý tenis hrát. Často probíhaly bouřlivé diskuze, kdo bude smět sbírat míčky Jaro Bečkovi, Milanu Širokému, Miloši Konrádovi, Evě Pilařové, Olze Široké, Aleně Palmeové atd.

A co výroční schůze, které se s harmonikou a zpěvem protáhly dlouho do noci. Při jarní a podzimní úpravě dvorců bylo samozřejmostí podle svých sil pomoci. A při stříkání kurtů v létě se člověk v bikinách krásně opálil. Večer po tréninku ještě narychlo skočit do Sázavy! Bylo by ještě mnoho věcí, na které by se rádo vzpomínalo. Třeba jak se oddíl nezištně těšil ze sportovních úspěchů svých členů - i bývalých. Nikomu, kdo chtěl sportovně výš, změna klubu nebyla zazlívána. Někdo může namítnout, že se doby mění. Jistě - doby i lidé se mění. Dnešní zručský tenisový oddíl vedou jiní lidé než za dob mého mládí. Většinu členů určitě už neznám. Přesto bych se ráda zúčastnila slavnosti 40. výročí založení oddílů. Bohužel jsme už na jaře naplánovali rodinnou dovolenou, kterou nemůžeme odříci. Přeji vám všem do budoucna hodně sportovních úspěchů. Udržte si tu tenisovou i lidskou úroveň, kterou zručský oddíl vždy měl. A nakonec - přeji vám jednou stejně hezké vzpomínky na váš mateřský tenisový klub, jako je mám já.

Vzpomínka na minulost

Patřím k pamětníkům: hrál jsem ve Zruči tenis na pískovém hřišti košíkové v roce 1950 a stál jsem u zrodu tenisového oddílu v roce 1952. Jen ta největší dřina spojená se stavbou dvorců a klubovny se mi vyhnula - byl jsem v letech 1950-52 na vojně a přišel jsem "k hotovému". Organizační činnosti při zapojení oddílu do tenisového dění jsem se již nevyhnul a věnoval jsem se jí od počátku až po známá normalizační léta 1969-70. Patřil jsem do kategorie "obojživelníků" - hráčů a funkcionářů tenisu i hokeje, což se ve Zruči - jak již bylo řečeno - prostřednictvím společného hřiště "prolínalo".

Na úspěšné činnosti a rozvoji obou těchto sportů se výraznou měrou v období, o němž můžu podat svědectví, podílel dlouholetý předseda tenisového oddílu - Josef Beneš. Poznal jsem ho v roce 1950 jako zaníceného sokolského cvičitele žáků, setkal jsem se s ním jako s obětavým funkcionářem hokejového oddílu (ty noční hodiny, které strávil věčným stříkáním kluziště, dálkové zájezdy hokejového mančaftu, který koučoval, aby pak nazul brusle a odpískal mistrák, k němuž se nedostavil delegovaný rozhodčí - to mu věru nemusí nikdo závidět). Velmi záhy jsme spolu vytvořili tandem předseda - tajemník co by nejužší vedení tenisového oddílu.

Pepík Beneš dělal veškerou práci s houževnatostí a důsledností odpovídající systému Baťa, jehož byl ukázkovým typem.

Plnil vzorně úkoly v zaměstnání a byl stejně příkladným dobrovolným funkcionářem v tělovýchově. Jako předseda trval důsledně na plnění úkolů dalšími funkcionáři - mne nevyjímaje - bez ohledu na to, že jsem mu v určitém období ve fabrice nepřímo šéfoval.

Vůči svým podřízeným v práci i ve sportu byl Josef Beneš náročný a přísný. Tytéž vlastnosti uplatňoval jako cvičitel vůči svým svěřencům, tytéž zásady platily při tenisových trénincích, jejichž vedení se chopil, když viděl, že mládeže přibývá a trenérů ubývá.

Od samého počátku tenisové činnosti orientovali jsme se při výběru funkcionářů zejména na rodiče dětí, které se tenisu věnovaly. Je přirozené, že se zručská tenisová rodina rekrutovala především z lidí z okolí kurtů. Jen nepatrná část rodin bydlících u ulici Dvouletky odolala tenisové atmosféře, která kolem dvorců panovala. A taky složení tenisového výboru tomu odpovídá. Tenisové klany rodin Schlixbierů, Severů, Benešů, Kahánků, Máchů, Němců, Fialů, Šubrtů, Kučerů, Škrabalů, Vaněčků jsou toho svědectvím.

S odstupem času - po odchodu ze Zruče - měl jsem možnost poznat tenisové poměry v několik jiných tenisových klubech. To, že rodiče tenisové mládeže v tenisových oddílech "bafuňaří", není nic mimořádného. Nikde jsem se však nesetkal se zručskou praxí, pokud jde o doprovod mládeže na mládežnická utkání, turnaje nebo přebory. Jako historickou reminiscenci chci zaznamenat, co bývalo ve Zruči považováno za normální: jeden rodič "vyfasoval" pět-šest žáků, aby s nimi - samozřejmě vlakem - absolvoval několikadenní turnaj např. na Kladně, vzdáleném 100 km, tam aby zařídil vše potřebné - cestu, stravování, ubytování, aby žáčkům poradil při utkáních, aby bylo dosaženo maximálních úspěchů všech účastníků, aby počkal, až poslední vypadne ze hry, zaplatil vklady a vrátil se domů - tu radostněji tu smutněji se svojí výpravou do lůna mateřského oddílu - v očekávání, s jakou bude jeho návrat přijat. Pokud mu někde něco nevyšlo, mohl si být jist, že ho kritika na vejboru neminula.

Když jsem se octl v roce 1973 v roli tenisového funkcionáře v Praze, byl jsem udiven, s jakými pro mne neznámými poměry jsem se setkal: účast dvou žáčků z téhož oddílu byla organizována následovně:

žák číslo 1: s ním jeden evt. oba rodičové, navíc obvykle trenér, případně babička - a samozřejmě auto, ne-li dvě,

žák číslo 2: totéž v bledě růžovém.

Kdykoliv jsem zvažoval, co, kdy a jak bylo, věřte mi, rád jsem vzpomínal na naši skromnou zručskou tenisovou minulost.

JUDr. Vladimír Němec

Toho slavného čtyřicetiletého výročí se bohužel nemohu zúčastnit. Je mi to velice líto, ale zatím to nejde. Budu na vás myslet, jak vzpomínáte na celou tu tenisovou éru a v duchu budu naslouchat.

Tenis ve Zruči mi dopřál mnoho radostí. Pěkně jste mne mezi sebe přijali a celé mé působení bylo radostné. Nepěkná politická situace nás nezastrašila, hovořili jsme mezi sebou otevřeně a nikdy jsem neměl obavu, že by nás někdo práskl.

Živě vzpomínám na mistráky, turnaje, hlavně Jihlava a Zruč a na první ročník turnaje Chrudim, který jsem vyhrál. Získaný pohár mám na čelném místě uložený společně s pozlaceným velkým pohárem o mistrovství Sparty Praha, který jsem vyhrál 3x za sebou roku 1933-34-35. Jsou to krásné vzpomínky, škoda, že je vše už pryč. V červenci mi bylo 81 roků, do stovky mi tedy chybí už jen 19 roků.

V roce 1961 se konaly Krajské přebory Středočeského kraje v pěkném prostředí tenisového areálu v Českém Brodě. Ve čtyřhře jsme nastoupili společně s bratrem Leošem, což byla naše obvyklá sestava i v utkáních družstev. V prvních kolech jsme bez problémů zvítězili nad slabšími dvojicemi. Ve čtvrtfinále jsme porazili deblové specialisty z Radotína Holuba s Markem. V semifinále jsme hráli proti známé dvojici Sokola Černošice A. Bolardt - I. Chrtek. Po velkém boji a vítězství 2:1 na sety jsme postoupili do finále, kde nás čekala zkušená a dobře sehraná domácí dvojice Chaloupka - Šorm. Utkání se hrálo jako poslední z celého programu KM na tři vítězné sety a za velkého zájmu domácích příznivců. Po vyrovnaném začátku utkání postihly Šorma silné křeče do stehenního svalu, upadl na zem a byl ošetřován lékaři. Vypadalo to, že nebude moci v utkání pokračovat, protože vzhledem k náročnému programu a teplému počasí se křeče neustále opakovaly. S touto situací jsme se však nedokázali vyrovnat, ztratili jsme jistotu i přehled a celé utkání jsme prohráli 0:3 na sety.

Získali jsme tedy v KP jen druhé místo, i když průběh utkání byl pro nás velmi nadějný. Ukázalo se, že proti indisponovanému soupeři je velmi oblížné udržet koncentraci a podat optimální výkon.

Ing. Ivo Fiala

TENIS - to není jen hra, to je způsob života

Kdo se jednou skutečně upsal tenisu, zůstává mu věrný ať chce či ne. Pro určité typy lidí je jako droga - dostaneš se do jeho spárů a už tě nepustí.

Asi patřím mezi ty "nešťastníky", kteří chtějí vítězit a současně podvědomě potřebují stresy, kterých je při tenisu dostatek - a pochopitelně víc než vítězství. V každém turnaji přece musí v prvním kole prohrát polovina hráčů, zkrátka, pro tenis je nutný ctižádostivý cholerický typ.

Narodil jsem se v jednom z činžáků v ulici Dvouletky a tenis ve Zruči byl dlouhé roky sportem této ulice. Otec hrál pod okny tenis a s jeho raketou jsem začínal i já. Nepamatuji si přesně a dodnes s tím mám problémy, když chci na kurtu prohlásit něco v tom smyslu, že "za 35 let jsem se nenaučil forhand". Možná se za víc - možná že za míň.

Celá naše generace měla stejné a obětavé trenéry - Beneš, Severa a později Ošek Fiala. První z nich sokolsky až vojensky přísný, druhý zanícený učitel a poslední mladý, teoreticky vzdělaný trenér s až fanatickou zaníceností pro tenis. Všichni se podepsali na náš herní styl tak, že když jsem po letech hrál na vysoké škole tenis před Dr. Maškou neomylně analyzoval můj forhand jako typický ze Zruče nad Sázavou. Spolupracoval totiž předtím s vynikající hráčkou - s Kamilou Vaněčkovou.

Měli jsme štěstí, že naše hráčská generace vyrůstala v dostatečném počtu a s kvalitní konkurencí nebyl problém. Naše rivalita byla současně velmi veliká. Jmenuji alespoň nejčastější soupeře - Fajkus, Jurák, bratři Rakové, Vašíček a Tlach. Od pálkového tenisu jsme se utkali v mnoha těžkých zápasech, ale společně jsme vítězili v soutěžích družstev i na turnajích. Trénovali jsme někdy až příliš, stávalo se mi, že jsem nemohl pro křeče v nohách usnout.

Až mnohem později jsem dokázal ocenit práci generace zakladatelů tenisu, která nám umožnila prožít nezapomenutelné zážitky s tenisem. Jak například prozíravě a s rozletem dokázali založit 4 kurty a kabinu?! Za 40 let so dostavěl jeden dvorec a rozšířila kabina.

Pět let jsem při studiích tenis nehrál. Come back byl obtížný, ale nakonec se povedl. Našel jsem tu samou dobrou partu a podporu oddílu. Brzy jsem hrál v mužstvu, které díky kvalitním hráčkám - Severové - Blaškové, Málkové a Chalupové - úspěšně hrálo krajský přebor. Ovšem mezi muži také byli nezapomenutelní hráči - Kahánek, Vašíček, Horáček a nadějný junior Mácha.

V oddílu ale už byla jiná atmosféra a hodně se změnilo. Funkcionářský ansámbl utrpěl nenahraditelné ztráty (odchody např. JUDr. Němec i úmrtí např. J. Vyhnal) a z oddílu se vytratila náročná atmosféra, poklesla kázeň, zhoršilo se celkové chování mladých hráčů a měl jsem pocit, že i celková společenská úroveň tenisové zručské společnosti poklesla. Možná se mi to jen zdálo, ale nejvíce se to snad projevilo na úrovni zabezpečení tradičního tenisového turnaje. Sportovní cíle se dostaly poněkud do pozadí. Asi šlo o generační výměnu . Důležité bylo, že se podařilo udržet provoz oddílu a vychovat další generaci.

Bylo zajímavé pozorovat, jak vyrůstají noví hráči s novou úderovou technikou, s novým tenisovým vybavením. Tenis se hodně mění, jen povaha hráčů zůstává stejná.

Tenisový oddíl vždy plnil nejen funkci sportovní, ale byl i důležitým místem společenského života. Je to totiž klub, kde může člověk hrát jinou roli než v běžném životě. Vedle rodinného zázemí a práce je klub nezbytným třetím vrcholem v rovnováze životních vztahů. V oddíle nejste vázán ani poměry v rodině ani nadřízeností a podřízeností v zaměstnání. Tam si píšete svou vizitku jiným, sportovním způsobem. Vzniká prostředí, kde se cítíte velmi dobře.

V tenisovém oddíle ve Zruči nad Sázavou jsem se tak vždy cítil. Po 40 letech odchází tenista k veteránům, ale pro oddíl tenisu je to věk zralosti. Věřím, že život tenisu ve Zruči ukáže, že zručští tenisoví zakladatelé - pionýři pracovali dobře.

Ivo Novák

Každý člověk se rád vrací na místa, kde prožil kus pěkného života. O to lépe se mu vrací, když má pocit, že lidé, s kterými tyto chvíle prožil, se k němu chovají jako by je nikdy neopustil. Já skutečně nikdy Zručský tenis nepustil, protože to po těch krásných zážitcích, které jsem s lidmi okolo tenisu na kurtech i v osobním životě zažil, by zapomenout ani nešlo. O to víc mě mrzí, že se již nikdy nemohu setkat s panem Benešem, panem Chalupou, Jiřím Vyhnalem, Járou Vašíčkem.

Dvakrát jsem se přestěhoval, takříkajíc osudově - jednou do Prahy, podruhé trochu dál, za hranice. Když se mě tu i onde ptali, odkud jsem a kde jsem se naučil tenis (poté, co se stal mou profesí), přiznávám dobrovolně - trochu jsem se za Zruč styděl. V Praze jsem zamumlal nesrozumitelnou odpověď, za hranicemi jsem se zmínil o Praze. Nechtěl jsem se prostě přiznat, že je tenis učí nějaký zručský pytlík a taky než bych jim vysvětlil, že se ve Zruči hrál a hraje solidní tenis - to by trvalo.

A když se situace v Čechách stala zase normální a my přijeli s první výpravou německých dětí, byl jsem ve Zruči na kurtech dojat přijetím, kamarádskou atmosférou, bylo nám tu prostě ohromně a fajn. Ač to zní trochu pateticky, byl jsem rázem na ten původ, zručství, hrdý. A taky jsem byl rád, že se to jaksi z člověka odpárat nedá, že se nestane ani pražským Pepíkem, brněnským Matóšem nebo Ostravakem, protože tam za mlada nehrál s klukama tenis.

A tak bych chtěl tenisu, který jsem se naučil hrát ve Zruči a kterým se živím (a nejen já jako jediný Zručák) moc poděkovat. Vlastně Zručákům - trenérům, spoluhráčům - celé té krásné partě.

Libor Němec

DALŠÍ DESETILETÍ ZRUČSKÉHO TENISU

V sezóně 1993 jsme do soutěží družstev opět přihlásili 7 družstev. Tři dospělých, jedno dorostu a tři žákovská. Mládeži se vedlo velmi dobře. Dorost (Chejlava J., bratři Blažkové, Moravec J., Slezáková L. a Vlčková H.) obsadil těsně druhé místo. Žáci "A" (bratři Blažkové, Moravec J., Pánková K.) a žáci "B" (Kadlec D., Janata D., Vorlíček J., Němec Vl., Lhotková L., Vlčková O.) první a mladší žáci (Kadlec D., Janata D., Vorlíček J., Kadlec M., Němec Vl., Pospíšilová M., Vlčková O.) pěkné třetí místo v krajském přeboru. Žáci "A" zvítězili i v kvalifikaci o postup do KP nad Žiželicemi a žáci "B" postoupili přímo. Hůře se dařilo dospělým: všechna tři družstva sestoupila. "A" dospělých (Seidl Zb., Pískač V., Fiala L., Šimek I., Beznoska J., Vlčková H., Svobodová E., Němcová V.) hrálo divizi, v osmičlenné skupině obsadilo družstvo 6. místo, ale díky neorganizaci soutěží sestoupilo do krajského přeboru.

V kalendáři sportovních akcí se poprvé objevuje jarní turnaj čtyřher neregistrovaných. První ročník vyhrála domácí dvojice Blažek - Keltner.

Na pavouku "Posázaváku" se objevilo 56 kvalitních hráčů. Například i vítěz Wimbledonské juniorky David Škoch ze Sparty Praha, který ve finále podlehl Kuchyňkovi z Pardubic.

Podařilo se vybudovat přívod užitkové vody z potoka pro stříkání dvorců, opravila se veranda a vybudovali jsme nové schody.

V roce 1994 se v soutěži družstev nejlépe dařilo dorostencům, kteří v sestavě J. Chejlava, M. a Z. Blažkové, J. Moravec, D. Kadlec, H. Vlčková a L. Slezáková bez prohry postoupili do krajské soutěže I. tř..

Naopak krajský přebor opouští žákovské áčko. Obě družstva dospělých unikly o pověstný chloupek sestupu. Sestava "B" družstva byla shodná s dorosteneckou - mladíci byli v dospělácké II: třídě na zkušené.

Pořádáme krajské přebory mladších žáků a další celostátní a krajské turnaje. Z úspěchů našich jen první místo Z. Blažka v deblu dorosteneckého turnaje a finále V. Šmídové ve čtyřhře ml. žákyň.

Potěšila účast 52 hráčů na "Posázaváku", který vyhrál Milan Vopička z I. ČLTK, čtyřhru Maršík - Široký.

Porážku na jarním ani podzimním turnaji neregistrovaných ve čtyřhře nepoznala dvojice Keltner - Blažek. Nejlepší ve dvouhře byl Kovařík, který v pěkném finále přehrál světelského Totera.

Sádrový trpaslík, jedna z dalších dobře zorganizovaných akcí ing. Leoše Fialy. V celosezónní handicapové soutěži, za účasti 24 závodních i rekreačních hráčů, byl v závěrečném finálovém turnaji nejlepší J. Moravec pře M. Blažkem, ve čtyřhře dvojice Z. Blažek, D. Kadlec.

Handicapové přebory vyhráli D. Kadlec a debl Michalíček - Chejlava.

Daviscupová soutěž neregistrovaných družstev patřila letos "přespolním". Zvítězilo družstvo z Ledče pře Vlašimí, oddílové družstvo KGB (Keltner, Grivalský, Bouma) skončilo snažení už ve čtvrtfinále.

Rok 1995 je tím rokem, kdy jsme mohli poprvé v historii našeho oddílu hrdě prohlásit "máme mezi sebou mistra republiky". František Severa se vítězstvím v šesti turnajích své veteránské kategorie stal nejlepším hráčem země.

Oslabené "A" družstvo dospělých o Fialu a Seidla (přestup do jiného oddílu) i přes dvě vítězství z krajské soutěže I. třídy sestoupilo.

Sestup se "podařil" i "B" družstvu, které zajíždělo k utkáním často nekompletní (začíná se projevovat úbytek hráčských kádrů).

Dorost v sestavě Z. a M. Blažkovi, Moravec, Chejlava, K. Pánková a L. Slezáková obsadilo v KS 2. místo.

D. Kadlec, J. Vorlíček, D. Janata, M. Kadlec, O. Vlčková, V. Šmídová a M. Pospíšilová se zasloužilo o návrat družstva staršího žactva do krajského přeboru.

Mladší žáci (M. Kadlec, J. Bouma, J. Drahokoupil, P. Jandejsek, J. Petrů, Ž. Pánková) - dvě prohry a tři vítězství ve skupině znamenaly, že budeme hrát celkově až o 7. až 9. místo krajského poháru. Našim žáčkům se nakonec podařilo oba zápasy vyhrát a obsadili pěkné 7. místo.

Nejen tradice, ale i dotace 30.000,- Kč přilákala na 43. ročník turnaje "O pohár Posázaví" velmi kvalitní a četnou účast. Turnaj, který byl zařazen do kategorie "A" celostátní termínové listiny vyhrál Trněný pře Luxou. Oba se pak spolu stali nejlepší dvojicí ve čtyřce.

Byli jsme pořadateli krajských přeborů jednotlivců starších žáků. U našich žáků nepřekvapili nevýrazné výsledky, ale překvapil malý zájem o účast na této akci (pouze 2 domácí).

Akcemi nabitý a vydařený tenisový podzim na našich dvorcích: 2 turnaje neregistrovaných, handicapový turnaj, Tie-break-handicap dvoučlenných družstev, Bambini - Cup (přebor nejmenších z přípravky) a na závěr netenisová akci s účastí tenistů - turnaj v malé kopané (s šikovností s míčem udivoval, člen vítězného týmu a známý ligový tenista Bulant ze Sp. Jihlava).

V roce 1996 bojovali starší žáci " A" (J. Vorlíček, D. Janata, M. Kadlec, J. Bouma, V. Šmídová, J. Petrů a V. Pilecká) o udržení v elitní krajské soutěži a starší žáci "B" (P. Zdařil, M. Šramka, J. Drahokoupil, B. Jandejsek, P. Jandejsek, J. Petrů, Ž. Pánková, V. Otavová) o postup do I. třídy. Oběma družstvům se vytyčený cíl splnil. Mladší žáci v krajském přeboru obsadili z 19 účastníků velmi pěkné 6. místo. Na soupisce se objevuje nové jméno P. Grivalského. Družstvo dorostu "A" (bratři Blažkové, J. Moravec, D. Kadlec, M. Pospíšilová, L. Slezáková, V. Šmídová) skončilo na 4. místě KS I. třídy. Velice nadějná hráčka K. Pánková těsně před začátkem soutěže oznámila, že končí s tenisem. "B" družstvo dorostu nemělo dobrou sezónu, o čemž svědčí poslední místo v tabulce.

Družstvo dospělých skončilo těsně před postupovou branou. V rozhodujícím utkání prohráli v Kutné Hoře. Na soupisce se neobjevuje jméno Jiřího Vaněčka dlouholeté opory zručského tenisu. Jirkovi časová zaneprázdněnost nedovoluje dojíždět z Brandýsa nad Labem, kde trvale žije.

Byli jsme pořadateli krajských přeborů mužů. Naši hráči do závěrečných bojů nezasáhli.

Jarní turnaj ve čtyřhrách neregistrovaných vyhráli Blažek s Keltnerem nad Ledečáky Flekalem a Kroutilem.

Na turnaji Posázaví velmi pěkný úspěch zaznamenali naši bývalí hráči Fiala - Seidl, když se spolu ve čtyřhře probojovali až do finále.

V tradičním turnaji neregistrovaných oplatil loňskou finálovou porážku Plecitému z Ledče Keltner a zvítězil 6:4, 1:6, 7:5.

Oddílový handicap vyhrál J. Beznoska a závěrečný Tiebreakový handicapový turnaj dvojic vyhrála dvojice J. Vorlíček - M. Kadlec.

Začíná se vážně uvažovat o rozsáhlejší rekonstrukci šaten a klubovny.

V sezóně 1997 se vytváří sestava družstva starších žáků pro nejvyšší soutěž ve spolupráci s TK NERIDÉ. Z našich hráčů zde hráli pouze Jan Bouma a jako náhradníci zde byli M. Kadlec aj. Petrů. Družstvu se moc nedařilo a celkové 6. místo bylo zklamáním.

Druhé družstvo žáků (M. Kadlec, J. Drahokoupil, P. Jandejsek, bratři Grivalští, M. Noha - hostování, J. Petrů, Ž. Pánková, V. Otavová a p. Tlachová) po loňském postupu do KS I. třídy mělo za cíl tuto soutěž udržet. 4. místo bylo příjemným překvapením. Mladší žáci se proti loňské sezóně polepšili o jedno místo a skončili pátí. Na tenisovou scénu nastupují další nové naděje: Z. Říha, M. Grivalský, F. Šmíd. Velice slušnou sezónu měl Jan Bouma v individuálních soutěžích mladšího žactva: Krajské halové přebory ve Zbraslavicích 3. místo, na ostatních turnajích 1x1. místo, 2x druhé a 4x 3. místo ve dvouhře. Za jeho výborným 47. místem v CŽ je vidět trpělivost a obětavost jeho otce a trenéra v jedné osobě Vládi Boumy.

Dorost obsadil v KS I. třídy 6. místo a udržel I. třídu i pro příští sezónu. Družstvo bylo oslabeno ne´častí bratří Blažků, kteří hostovali v TK NERIDÉ. Družstvu dospělých pokus o postup opět nevyšel. V okresních přeborech jsme získali 3x první místo a 5x druhé.

Jarní čtyřhru neregistrovaných vyhráli naši bývalí hráči M. Maršoun a I. Fiala.

Los Posázaváku byl k našim hráčům krutý, Blažek Z. sice senzačně v prvním kole porazil prvního nasazeného Jetel, aby v dalším kole podlehl pozdějšímu finalistovi Březinovi, který v prvním kole vyřadil J. Beznosku. M. Blažek prohrál v 1. kole s pozdějším vítězem p. Koulou. Novou akcí byl turnaj mužů nad 35 let. Na našich dvorcích bylo možné opět vidět některé legendy našeho "Posázaváku" např. trojnásobného vítěze Honzu Soukupa. Výborný výkon podal J. Beznoska, který prohrál až ve finále se Stejskalem z I. ČLTK.

Díky populárnímu turnaji tenisových družstev v malé kopané jsme měli možnost vidět v netenisových akcích některé známé osobnosti českého tenisu jako např. Milana Šrejbra a Jiřího Hřebce. V turnaji vyhrála Sparta Praha.

V sezóně 1998 družstvo dospělých výrazně posílil vrátivší se Z. Seidl, který u nás hostoval z Radošovic. O vytoužený postup jsme přišli v rozhodujícím utkání na dvorcích Říčan. K utkání nastoupilo družstvo oslabeno o Z. Seidla a L. Slezákovou, což se v konečném účtování ukázalo jako rozhodující. Prohráli jsme 5:4 a postoupilo družstvo Říčan díky vítěznému vzájemnému zápasu.

Dorostenci v KS I. třídy obsadili o jedno místo horší umístění než v minulém roce, což znamenalo sestup. Družstvo bylo citelně oslabeno o J. Boumu, který přestoupil do Světlé nad Sázavou. První družstvo žáků bylo opět vytvořeno ve spolupráci s TK NERIDÉ. Z našich hráčů si zahrál pouze Jirka Drahokoupil.

Béčko starších žáků nemohlo myslet v KS I. třídy na přední umístění. Konečné 6. místo znamenalo spokojenost.

Mezi mladšími žáky se poprvé objevuje nadějná Soňa Janatová. Žáci hráli krajský přebor, který byl, jak ukazují výsledky (pouze jedno vítězství) nad jejich síly a soutěž neudrželi.

Slušnou úroveň měl 45. ročník turnaje o pohár Posázaví. Nejlepším v dvouhře byl Linek z VŠ Praha, ve čtyřhře pak dvojice Bastl - Holenda.

Velice pěknou účast, 36 hráčů, měl tradiční turnaj neregistrovaných. První místo se stalo kořistí našeho Jindry Kovaříka, čtyřhru vyhrál Kroutil z Ledče spolu se Záviškou z Kaliště.

V "Handicapu" coby oddílovém přeboru se ze 30 zúčastněných tenistů a tenistek nejvíce dařilo J. Boumovi. Ve finále zdolal J. Drahokoupila. V září vyvrcholila celostátní soutěž družstev neregistrovaných "Želivka CUP 98". Ze 14 družstev zvítězilo družstvo "STARNETO" složené z hráčů našeho oddílu (J. Kovařík, J. Blažek, L. Keltner a Z. Pacal).

V roce 1999 se ze čtyř přihlášených smíšených družstev (mladší a starší žactvo, dorost, dospělí) nejvíce dařilo dorostu. Ti se v sestavě J. Vorlíček, D. a M. Kadlecovi, D. Janata, Z. Jandejsek, J. Drahokoupil, V. Šmídová, O. Vlčková a J. Petrů stali bez porážky vítězi skupiny a po roce vrací do krajské soutěže I. třídy.

Dospělí obsadili v osmičlenné skupině 3. místo, mladší žáci druhé a družstvo starších sedmé sestupové místo, ale jen díky uvolněnému místu v soutěži setrvávají.

Při okresních přeborech jednotlivců byl patrný určitý úbytek hráčské základny posledních let (neplatí to jen o Zruči). Soutěž dospělých a dorostu jsme v Kutné Hoře neobsadili, mládežnické kategorie hrálo ve Zruči celkem 20 dětí (11 domácích). Okresními přeborníky se staly V. Otavová, Zb. Říha a P. Grivalský.

První dva týdny v srpnu probíhala již po několikáté tenisová škola mládeže pod vedením bratří Němců. Této akce se zúčastňují převážně děti z Německa. Jeden den v týdnu je vždy vyhrazen přátelském utkání, kde si mohou zahrát mezinárodní utkání všichni naši žáci.

Na očkový turnaj mužů o pohár "Posázaví" přijela menší účast hlavně v důsledku konání několik turnajů současně s naším.

Tradiční turnaj neregistrovaných byl rozdělen do mladší a starší kategorie. Mladší vyhrál Marek z Humpolce, starší domácí J. Kovařík, čtyřhru rovněž domácí Blažek s Keltnerem.

Novou, velmi vydařenou akcí byl turnaj neregistrovaných "B". Z 18 účastníků byl nejlepší ve dvouhře P. Grivalský st. před L. Bekrem, ve čtyřhře dvojice M. Korel - L. Bekr před L. Náhlovským se Z. Janatou.

Sezóna 2000 byla ve znamení dalšího mírného poklesu zájmu o tenis. Odrazilo se to nejen v návštěvnosti kurtů, ale i ve výsledcích družstev. Pouze mladší žáci (J. Malý, D. a R. Náhlovští, L. Fiala, S. Janatová, K. Máchová) vybojovali přední umístění v soutěži - 2. místo v KS I. tř. Dorostenci se po i jediném vítězství v soutěži udrželi, avšak jen díky družstvu Poděbrad, které nepřihlašuje v příští sezóně své družstvo. Dospělí v solidní sestavě (Seidl, M. a Z. Blažkové, Beznoska, Menšík, J. Bouma, H. a O. Vlčkovi, Petrů) asi pomýšleli na lepší než 4. místo v osmičlenné skupině II. třídy.

MUDr. Zbyněk Seidl přestupuje do Světlé n. Sáz. - blíže místu zaměstnání a za kvalitnější soutěží (divize).

Na turnaji ml. žáků, který jsme pořádali, se našim hráčům nedařilo. David Náhlovský postoupil do 2. kola, kde nestačil na pozdějšího vítěze Chmelíka z ČLTK Praha.

Mezi neregistrovanými hráči oblíbené celosezónní soutěže družstev se letos zúčastnilo 14 týmů ze Zruče, Sázavy, Poříčí, Vlašimi, Ledče, Kaliště a Vrdů. Z našeho oddílu se do této soutěže přihlásila 3 družstva. Nejúspěšnější bylo družstvo "Starneto" ve složení J. Blažek, J. Kovařík, L. Keltner. Ve finále v Ledči n. S. zvítězilo 2:1.

Plánovaný již 47. ročník "Posázaváku" se vzhledem k tomu, že se přihlásilo pouze 6 hráčů, nekonal. Zájem hráčů z řad dospělých o tuzemské turnaje zřejmě značně klesá, o čemž svědčí podobný osud poměrně velkého množství turnajů. S trochou nostalgie vzpomínáme na více jak stovku přihlášených v osmdesátých letech.

Tiebreakový handicapový turnaj dvojic se stává mezi malými i velkými, závodními i rekreačními tenisty jednou z nejpopulárnější oddílovou akcí. Svědčí o tom 20 přihlášených dvojic, mezi nimiž byli nejúspěšnější M. Blažek s Vl. Menšíkem před V. Otavovou s K. Máchovou.

Rok 2001 byl ve znamení rozsáhlé přestavby tenisových kabin. Rozsáhlá v takovém měřítku, že původní budova byla téměř celá zbourána a vystavěna nová, podstatně větší, dvoupodlažní. Rozšířená část byla podsklepena, kde vznikly nové prostory pro uložení různých tenisových věcí a nářadí, a vznikl i nový skládek na antuku. Přestože přestavba začala díky odporu některých obyvatel sousedního činžáku až v dubnu, kolaudace spodní části proběhla již 3. července. Kompletní dobudování celé stavby se předpokládá v roce 1003. Většinovým spoluvlastníkem nové budovy se stal předseda tenisového oddílu J. Blažek, který část staré budovy odkoupil, z větší části zainventoval a zorganizoval novou výstavbu.

V "bojových" podmínkách přestavby se dobře zvládly zorganizovat soutěže družstev i květnový okresní přebor žactva. Největším organizačním problémem se ukázalo dát dohromady potřebný počet hráčů do jednotlivých družstev. Konečné výsledky našich družstev se skoro nelišily od těch loňských.

Mladší žáci, opírající se o výkony D. a R. Náhlovských, se umístili na 5. místě I. třídy (za družstvo dále nastupovali J. Malý, L. Fiala, I. Váňová, M. Dudková a K. Foltýnová z Prahy - dcera naší bývalé hráčky Pavlíny Šubrtové). Starší žactvo a dospělí obsadili ve svých skupinách čtvrtá místa. Dorost bojoval neúspěšně v sestupové baráži s TK Dobříš. Po výsledcích 3:6 a 1:8 sestupuje do II. třídy.

Bohužel, podobně jako v loňské sezoně dopadl turnaj "Posázaví" - turnaj se nekonal. Jen s tím rozdílem, že letos se přihlásilo hráčů pouze 5.

Byli jsme pořadateli turnaje starších žákyň kat. B. Naše žákyně se ve dvouhrách neprosadily. Ve čtyřhře skončila Soňa Janatová druhá.

Tato hráčka si výborně vedla na několika letních turnajích. V Kutné Hoře 1. místo ve dvouhře a 2. místo ve čtyřhře, v Nedvězí ve čtyřhře třetí, ve Světlé n. S. prohrála až ve finále dvouhry. Její výsledky jsou odrazem tréninkové píle posledních let i podpory rodičů.

V otevřeném mistrovství Zruče neregistrovaných tenistů uhrál Luboš Keltner 2. místo za ledečským Plecitým. Čtyřhru rozhodoval až tie-break třetího setu - 1. místo dvojice Výborný - Kovařík před Blažkem s Keltnerem.

Stejné aktéry mělo finále turnaje čtyřher "Miki open", však pořadí zde bylo opačné.

Nejlepším v handicapovém turnaji byl M. Blažek před S. Janatovou, ve čtyřhře pak Z. Blažek, Kaplan před M. Grivalským a K. Máchovou.

Do sezóny 2002 jsme přihlásili opět čtyři družstva i přes velké problémy s nedostatkem hráčů.

Mladší žactvo (L. Fiala, D. Výborný, A. Sahula, M. Kovařík, I. Váňová, M. Dudková) bylo složeno převážně z dětí, které hrály svá první závodní utkání. Mladé družstvo v soutěži nezvítězilo, ale potěšila jejich snaha a bojovnost i zájem rodičů.

Sestup neminul ani družstvo starších žáků i přes to, že S. Janatová a K. Máchová skoro ve všech svých zápasech bodovaly.

Dorost pod spolehlivým vedením M. Otavy v sestavě Zb. Říha, M. Grivalský, D. Náhlovský, P. Mácha, S. Janatová, V. Otavová a K. Máchová uhrál ve II. třídě KS 4. místo, což odpovídá současným možnostem družstva.

Družstvo dospělých odjíždělo pro zaneprázdněnost hráčů k většině utkání v neúplné či silně kombinované sestavě, proto byla nakonec spokojenost s udržením II. třídy.

Uspořádali jsme okresní přebory v žákovských kategoriích. Po neshodě s kutnohorským oddílem se zúčastnili pouze naši žáci. I tak to byl pěkný turnaj, s vydařeným počasím i diváckou kulisou rodičů, kdy si každý zahrál několik utkání dvouhry i čtyřhry. Titul a diplom okresních přeborníků získali mladší žák David Náhlovský, starší žákyně Katka Máchová, mladší žákyně Iva Váňová, čtyřhry /společně mladší i starší) dvojice D. Náhlovský - M. Kovařík a K. Máchová - K. Jiříková.

Plán uspořádat turnaj starších žákyň nevyšel, protože se přihlásily pouze 4 hráčky.

Toto je ve zkratce dění v našem oddíle v uplynulých deseti letech. Nezachycuje zdaleka všechny akce, hráče, výsledky. A protože nezachycuje ani jména těch, kteří svou funkcionářskou, trenérskou nebo brigádnickou činností neobjevili ve výsledcích turnajů či mistrovských utkání, věnujme jim několik vět. Funkcionářský základ oddílu se za poslední desetiletí toku nezměnil. K J. Blažkovi (předseda), J. Kovaříkovi (jednatel), D. Veletové (pokladní), J. Beznoskovi a Vl. Boumovi přibyli v posledním období otcové našich talentovaných hráček M. Otava a Zd. Janata, kteří pomáhají zajišťovat chod mládežnických družstev. V předešlých sezónách pracovali ve výboru oddílu např. J. Moravec a hlavně Josef Schlixbier, který zemřel náhle na podzim 1999 (ta Zruč má prostě na dobré funkcionáře smůlu). Leoš Fiala po přestěhování do Prahy pomáhá, z titulu svých funkcí na českém a krajském svazu tenisu, zajišťovat informace, oddílovou agendu i materiální stránku některých akcí.

Nová doba si vyžádala i v našem oddíle změnu tréninkového systému v práci s mládeží. Byly vytvořeny dva stupně tenisové přípravky, kde se děti jednak seznamují s tenisem zábavnou formou a posléze s jednotlivými tenisovými údery. Ti nejtalentovanější pak přecházení do 4 až 5-ti členných tréninkových skupin, kde kvantita i kvalita tréninku odpovídá přípravě hráčů pro závodní tenis. Nedostatek trenérů a zvláště dobrých trenérů je problém celostátní. My ve Zruči jsme rádi, že nějací byli a hlavně, že ještě nějací jsou. Poděkování proto patří nynějším - J. Beznoskovi, J. Kovaříkovi, V. Šmídové i těm předešlým - Vl. Boumovi, P. Vlčkové, H. Vlčkové, Z. Blažkovi, M. Blažkovi, M. Fialové, P. Janákové, F. Šmídovi i P. Grivalskému.

A co ještě zbývá doplnit na závěr? Posledních deset let zručského tenisu se snažili ve stručnosti shrnout a doplnit do almanachu 50. výroční J. Kovařík a Jar. Blažek. Tyto poslední řádky samozřejmě dopisujeme na poslední chvíli a počítáme hodiny (jestli to stihneme všechno vytisknout), kolik ještě zbývá do soboty 31.8., na kterou jsme připravili setkání všech, kteří se nějakým způsobem přičinili o padesátiletou životaschopnost tenisového oddílu ve Zruči nad Sázavou.

Jak lze vyčíst z předcházejících řádků, střídaly se roky lepší s horšími, ale tenis pod chabařickými skalami celých padesát let celkem slušně žije. Až neskutečně rychle uběhlo posledních deset let. Když jsme začali připravovat setkání po padesáti letech, všichni jsme si říkali: "To je asi nějaká chyba v počtech, to není možné, že by od setkání po čtyřiceti letech už uteklo dalších deset let." To nezapomenutelné minulé setkání před deseti lety se jeví jako by proběhlo vloni. Doufáme, že stejně jako setkání po čtyřiceti letech, bude to letošní, které se právě chystá, probíhat ve stejné atmosféře a za účasti velké většiny pozvaných. Žel, o některých zasloužilých víme s jistotou, že budou v soboru na srazu chybět. Vedle již zmíněného J. Schlixbiera jsou to Karel Mácha, která nás opustil v roce 1993, pan Pavlíček v roce 2001 a letos nejstarší člen, tenisový veterán F. Severa ve svých 86 letech. Věříme, e se na nás z obláčku budou ještě dlouho dívat, jak si vedeme.

Závěrem už jen pár vět. V dnešní době si nelze představit činnost našeho oddílu bez finanční pomoci našich sponzorů. Také jim patří náš dík, že můžeme provozovat náš oblíbený sport v současném rozsahu. Jsou to především zručské firmy Variel a.s., Sázavan - strojírny s.r.o. a Hella CZ s.r.o.

Všem, kteří mají jakýkoliv, byť jen sebemenší podíl na dobrém jméně zručského tenisu patří naše srdečné poděkování.

Současné generaci i těm, kteří ponesou zručnou tenisovou štafetu do dalších desetiletí, přejeme hodně zdaru.

MŮJ PRVNÍ (A POSLEDNÍ) VELKÝ TURNAJ

Když jsme hráli ve Zruči tenis již třetím nebo čtvrtým, nebo možná už pátým rokem, rozhodl jsem se přihlásit na turnaj pořádaný v našem tehdy krajském městě, v Jihlavě. Zda to bylo v roce 1955, nebo 1956, nebo dokonce v r. 1957, to už tedy jistě nevím. Vím však zcela určitě, že se také přihlásil František Severa, že to bylo o prázdninách a že léto toho roku se vyznačovalo dlouhotrvajícími příšernými vedry. A také, že polovina zručské populace byla postižena průjmy, což se přičítalo špatné kvalitě vody a ta zas neutuchajícímu parnu.

Naše rozhodnutí (tedy moje a Františka Severy) zúčastnit se "Jihlavy" nezviklalo ani to, že jsme patřili mezi tu část zručského obyvatelstva, která byla postižena onou nepříjemnou chorobou, ani poukazy na to, že na turnaji nic nevyhrajeme a uděláme jen mladému zručnému oddílu ostudu, ani strastiplná cesta vlakem, při níž jsme se stali díky blokování jisté důležité místnůstky mezi pasažéry vysloveně neoblíbeni.

Naše neoblomnost však byla odměněna. Po příjezdu do Jihlavy jsme zjistili, že je zde přítomen výkvět československého tenisu (do zahraničí se tehdy ještě nesmělo). Byl zde třetí muž celostátního žebříčku Vladimír Zábrodský, při své váze nejvíc žehrající na vedra (čas od času se vynořil ze šatny, zaúpěl "To je pařák!" a zase zmizel). Byl zde i druhý muž žebříčku Jiří Javorský (obdivoval jsem jeho vitalitu vida, jak ho po utkání vleče jeho žádostivá manželka do hotelu) a také tehdejší jednička, hraběcí synek Richard Schönborn, který měl v příštích letech zavítat i na náš posázavský turnaj.

Společenským vrcholem turnaje se měl stát večírek, jehož ozdobou měli být výše jmenovaní borci i další přítomná esa československého tenisu. Snaživí pořadatelé se rozhodli ještě zvýšit jeho atraktivnost a slíbili hráčům, kteří si koupí lístky a nemají v Jihlavě svou vlastní partnerku, zajistit společnici z městských zdrojů. Coby tehdy svobodný mládenec jsem byl jejich nápadem nadšen. Dnes už si, bohužel, nevzpomínám, jak se k této večírkové inovaci stavěl ženatý muž František. Oba jsme si však koupili okamžitě lístky.

A hned od prvního hracího dne chodili ony potencionální společnice, rekrutující se z místních textilek, dívat se na hráče a vybírat si na večírek své typy. Nejvíce jich přišlo, a s nimi spousty dalších diváků, na centrkurt, kde hrála čtyřhru první nasazená dvojice Zábrodský - Schönborn s tehdy (i potom) málo známou dvojicí Severa - Šubrt. Bylo to první vystoupení Zábrodského a Schönborna na turnaji a všichni byli zvědavi na jejich hru a některé i na jejich zjev.

Očekával se hráčský zápas. Zábroda (jak se mu tehdy říkávalo) se Schönbornem toho měli ještě mnoho před sebou a vzhledem k vedrům chtěli a museli šetřit síly. My s Františkem jsme rovněž toužili po krátkém mači, neboť jsme se šíleně báli toho, že před tolika diváky se může projevit naše choroba a že ostudný nebude jen výsledek.

Zápas měl však zcela jiný průběh a musím s pýchou sdělit, že naší zásluhou. Jak jsme tak chtěli utkání rychle skončit, bušili jsme do míčků bez trémy a ze všech sil a- k našemu úžasu i k úžasu diváků - všechno se nám dařilo a utkání se odvíjelo zcela vyrovnaně. Nikdy nezapomenu, jak mi Zábroda vždy poté, co jsem mu dal eso (stalo se to dvakrát), zasalutoval. Věřte nebe nevěřte, zápas jsme po velkém boji prohráli 6:4, 6:3 (možná, že to skóre bylo malinko jinačí, ale v každém případě jsme jim velice vzdorovali). A když jsme se za potlesku diváků ubírali do kabin, nevypadalo to jako úprk katarem sužovaných nešťastníků, ale jako únik skromných borců ze Zruče před ovacemi.

Další úspěchy se už nedostavily. Ještě týž den v podvečer jsme zrušili svou účast na večírku (vlastně dodnes nevím, zda si mě nějaká jihlavská kráska nevybrala), ještě týž den večer jsme nastoupili cestu domů. A sotva se vlak dal do pohybu, potíže zmizely. Bylo to k vzteku.

PhDr. Jiří Šubrt

ZA FRANTIŠKEM SEVEROU

Když jsme dávali dohromady almanach o zručské čtyřicetileté tenisové historii, objevil se krátce po vytištění onoho památníčku rukopis příspěvku psaný doyenem zručského tenisu Františkem Severou. Nějak se Franta opozdil nebo nějak si ti ostatní "přichvátli" - zkrátka k vytištění povídání nedošlo. Nevadí - řekli jsme si - použijeme onen písemný materiál příště.

Příště - to znamenalo 50. výročí, před jehož oslavou dnes stojíme. Nikdo ovšem netušil, že si v roce 2002 na nás pro změnu "přichvátne" František Severa. Začátkem tohoto roku nás Franta opustil a zarmoutil celou zručnou tenisovou obec.

Podstatná část skupiny zakladatelů zručského tenisu není už mezi námi: Vladmír Pojmon, Libor Pojmon, Josef Beneš, Karel Mácha, František Severa...

Franta Severa proslavil zručský tenis nepochybně měrou nejvrchovatější.

Jako výkonný tenista - od "juniorského" věku 37 let, kdy s aktivním tenisem začal - proháněl při mistrovských i přátelských utkáních nejednoho juniora - až do pozdního veteránského věku. Nezalekl se nikdy žádného soupeře - bez ohledu na soupeřovo mnohdy slavné jméno. Rád často vyprávěl, kolik gamu udělal kdysi na pelhřimovském turnaji na Australana Stoleho, který patřil v té době ke světové špičce.

Jako první ze zručských věkově odrostlejších hráčů zařadil se úspěšně do soutěží v kategorii veteránů. Jezdil pravidelně na první československý veteránský turnaj pořádaný v Chrudimi, aby později objížděl rok co rok další veteránské turnaje. V celostátním žebříčku figuroval ve své věkové kategorii na čelném místě - až po kategorii hráčů nad 80 let, kdy už soupeřů stejného věku ubývalo...

Byl prvním Zručákem, který získal hned v padesátých letech minulého stolení trenérskou kvalifikaci, kterou si postupně zvyšoval až do II. třídy. Vybaven předchozí lehkoatletickou průpravou vrhl se František Severa do trénování dospělých i mládeže mužského i ženského pohlaví. Dá se říci, že jeho rukama prošli všichni zručští tenisté, kteří dosáhli dom a i v mnoha cizích oddílech nějakého úspěchu. Připočteme-li k tomu skutečnost, že jeho trenérská činnost byla ryze ochotnická - tedy bezplatná - nechce se tomu v dnešním období profesionalizace a komercionalizace tenisu ani věřit.

Považuji za správné, aby tyto skutečnosti byly v Almanachu 50. výročí založení tenisu ve Zruči nad Sázavou znovu připomenuty - bez ohledu na to, že někdo může považovat tento památník za jakousi ódu na Františka Severu. Otec Severa si nepochybně tuto "slávu" zasluhuje.

Vladimír Němec senior

V životě jsem poznal mnoho lidí. Dobrých i méně dobrých. K těm nejlepším patří Ti, s kterými jsem prožíval nezapomenutelné chvíle, kdy jsem žil s lidmi, kteří tvořili zručský tenis. Život je už takový, že jedni odchází, druzí je musí nahradit. Jsem velmi rád, že takoví jsou. Přeji jim hodně štěstí.

Standa Kahánek i moje matka Sylva

Máma mi říkala, jen proboha žádné romance. To do almanachu nepatří, v něm se prý má jenom vzpomínat.

Tak já si vzpomínám, jak jsem šel jednou o prázdninách na tenis. Obul jsem si tenisky za pětadvacet korun, které jsem dostal spolu s třemi míčky loni na výroční schůzi. Cestou jsem přemýšlel, jaká je to nespravedlnost, že hraju jenom s artiskou a ne dunlopkou, kterou jsem viděl na turnajích u Pražáků. A tak jsem naschvál, když jsme neměl tu dunlopku, šel za druhým činžákem zadem po trávníku a místnímu obyvateli jsem natruc plivl pod balkón.

Tedy holky a hoši, já nevím, kam se vy díváte, když přijdete ve Zruči na tenis. Myslím si, že zatočíte rovnou doprava. Ale možná je lepší koukat se rovně a ne doprava nebo doleva. A tam, za chabařickýma skalama, je toho k vidění!

Už se vám něco zdálo, když jste se tam zadívali?

Mně se zdálo, že jedna nejmenovaná tenistka jménem Zuzana má tu nejkrásnější postavu. A je škoda, že s ní chodí na tenis tak málo.

Sedl jsem si na lavičku a koukal se za ty skály, a kluci, tedy Karel Hynek Máchů a Čury a Mirci, Blažek a Maršoun a Šliksbíři a Pavelák a vůbec všichni už seděli v první kabině a mazali kočku, tedy hráli karty. Kdo by se v tom vedru honil po kurtě.

A já loudil, jako nejmladší, aby mě vzali do hry, že kočku umim, že se hraje na trestné štychy a kdo má nejvíc červených, je v louži. A nejvíc trestných bodů je za samotnou kočku, zeleného svrška, plných třináct, ale že se nebojim.

Vzali mě, protože to nebyli žádní bejci.

A hrál jsem, až se hory zelenaly a hodiny ubíhaly.

A pak prý že se hraje o to, kdo bude v poledne všechny kurty stříkat. Stříkat měli nakázáno od pana Beneše ti nejstarší, to dá zdravý rozum. Bylo horko, dospělí v Sázavanu a někdo se měl postarat.

Začali jsme, já zase nehrál špatně, ale karta se obrátila a viděl jsem taky, jak si Mirci, teda Blažek s Maršounem, strkají pod stolem červené.

Ozval jsem se, ale zatracený Jára Šliksbírák prohlísi,l s tím svým proklatým er, že fixl patří ke hře a bylo.

Spadl jsem do toho nadobro.

Mirci a všichni ostatní bejci se šli koupat do Sázavy k Baronce a já jsem stříkal.

Zase jsem se přitom koukal na ty skály a trochu i za ně.

A pak jsem šel domů, přišel za mnou Víťa Tornů, že bude na skalách šišková bitva proti Ešuovi s Cárou, ale já už měl domluveného debla s Jindrou Kovaříkem proti Šliksbírům. A to mně žádné šišky nemohly nahradit, ani ty sypané mákem. Protože my s Jindrou hráli už tentkrát takzvaného jihoamerického debla pouze zezadu a největší radost jsme měli, když jsme soupeřům vrátili třebas i deset smečů za sebou. To bylo potěšení.

Chtěli jsme začít už o půl šesté, ale dospělí měli o prázdninách odpoledne přednost a my jsme museli čekat, až se něco uvolní. Až dohraje Otec Severa s Laďkou Chalupovou, a vedle Fidlik s Golemem, vysvlečení jen tak do trenýrek, a na trojce smekala při servisu svůj mušketýrský klobouk paní Vaněčková a naproti stála teta Blana a na čtyřce hrál docent Kučera v bílých kalhotách a taky tam byli Vašíčkové starý i mladý a na pětce už nevim, ale bylo plno.

To bylo v dobách, kdy byly všechny kruty obsazené a do úplného setmění.

Pamatujete se?

Libor Němec

Tenis odměňuje připravené. Tak jsem ve Zruči stál ve finále proti Leonovi Fialovi a našel jsem si na hotelu tichý koutek a tam jsem si opakoval tenisové poučky. Až do rána. A přišel jsem na dvorec a byl jsem tam z toho studování tak unavenej, že jsem Leona nepoznal. Ale byl jsem si jistej, měl jsem naštudováno, tak jsem mu drze řekl, že dostane dva kanáry. Bylo z toho nakonec horko těžko třísetový vítězství, ale i tak jsem rád, že se potvrdilo, že ten, kdo se pečlivě připraví, vyhraje. A Leon, kterej zřejmě všechno podcenil a před zápasem strávil večer kdesi na baru, odešel po zásluze poražen.

Ivan Jankovský

"OTEC SEVERA"

Letos v červnu jsem hrála se tenisovým družstvem RW Ingolstad (jsme dvojnásobní mistři Bavorska, seniorky nad padesát) veteránské mistrovství Evropy družstev 50+ v Le Tonguet v severní Francii. Startovalo 11 klubových družstev z celé Evropy, ve 2. kole jsme hrály proti Palermu. Postoupila jsem v první dvouhře a jako by se proti mně v ten den všechno spiklo - kurt plný děr, více pískoviště než regulérní hřiště, k tomu nepravidelný nárazový vítr od moře. Moje soupeřka, malá čiperná Italka, běhající po kurtě jako by šlo o život, neúnavně vracela míče přes síť jako mašina. Málem jsem si zoufala - míče, které jsem hrála křížem, dopadly jen tak tak ještě do kurtu po lajně, dlouhé míče vítr srazil tak, že skoro nepřelezly síť. Když jsem chtěla hrát míč forhendem, měla jsem nakonec štěstí, že jsem ho ještě vyškrábla bekhendem. Po prohrané první sadě jsem měla jen jedinou myšlenku: "Ježíši Maria, co mám hrát?" A tu mě napadl otec Severa a jeho tenisová filozofie. Jako tehdy perspektivní česká dorostenka jsem s ním před lety ve Zruči často trénovala a musela častokrát před jeho tenisem kapitulovat. "Když budeš mít rychlé nohy, dobrou fyzičku, trpělivost ale i důvěru ve vlastní údery a taktiku, nemusíš se nikoho bát," říkal obvykle. Když jsem s ním poprvé vyhrála set, byla jsem nesmírně hrdá.

Svůj zápas s Italkou jsem nakonec po skoro 3-hodinovém boji vyhrála, což není zase tak důležité. Důležité je, že člověk nezapomíná na lidi, kteří mu něco do života dali, nejen do tenisového života. A dokud na tebe ještě někdo vzpomíná a myslí, nezemřel jsi.

Kamila Gepperthová roz. Vaněčková

© 2019 Tenisový oddíl TJ Jiskra Zruč nad Sázavou
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky